Novinky a akceLetní táboryOn-line kronikaVětrník 2010Větrník 2009Domašov 2008Větrník 2008 - II.Větrník 2008 - I.Větrník 2007Domašov 2007Větrník 2006Domašov 2006O skupiněFotoarchivVideoarchivTáborové základnyKontakty a odkazyBůřovciVětrníciPionýr

Zasílání zpráv na e-mail

PS Hraničář » On-line kronika » Větrník 2006

15. den, (sobota, 12. srpna)

Ráno jsme se probudili do slunného dne, což bylo pro balení a uklízení naprosto ideální. Hejtmani a „Vozaři“ rozložili rozložitelné zbytky tábora a husiti od Práčat po střelce začali uklízet své ubikace. Tak trochu posmutnělou atmosféru deštivého tábora dokreslovaly odjezdy husitů, pro které si během dopoledne přijížděli rodiče. Loučení, občas i slzy a přátelská objetí. Během dopoledne byly slyšet hlasy jako: „Ostrava odjezd“, „ Vary domů“, „Hradečáci odvoz!“.Jako poslední opustila tábor Červenovodská skupina.  Domů jsme dojeli vlakem o půl čtvrté odpoledne. Takovéto přivítání vlaku zažívá nádraží v Červené Vodě myslím jenom jednou za rok.

Co říci na závěr? Po třech dnech slunce na táboře přišlo týdenní zklamání v podobě neustálého deště. Proto tábor nedopadl úplně tak, jak jsme si na začátku všichni přáli. Je ale také nutné říci, že díky vytrvalosti malých i velkých táborníků byla na táboře stále dobrá atmosféra a zábava. Svědčí o tom hlavně hlasy dětí, kteří byli na táboře poprvé a i přes letošní nepříjemnost s deštěm se příští rok chystají jet s námi na tábor znovu.

14. den (pátek, 11. srpna)

V dopoledních hodinách proběhla poslední táborová hra, kde mohli husité získat poslední groše a nakoupit poslední výbavu. Hned na ranním nástupu byl tábor přepaden křižáky, kteří zajali tábor a odvlekli jej do lesa. Tak  se pak objevili husitští zachránci a husity ze zajetí vysvobodili. Husitské družiny potom stylem štafetovým drancovali křižáckou výpravu a tak nasbírali poslední bodíky do celotáborové hry.

V odpoledních hodinách se hlavně uklízelo a mezi tím proběhli poslední turnaje, které si připravili nejstarší děcka pro vedoucí a instruktory…  A že se na tom pěkně vyřádili.

Během dne probíhala stavba závěrečného ohně na večer. Byl postaven dva a půl metru vysoký kalich.  Po večerním nástupu proběhla už tradiční iluminace. Dětem se rozdají svíčky a každý ji odnese na to místo v táboře, kde mu bylo nejlépe. Pokud se líbilo na celém táboře, husita umístil svou svíčku pod stožár s vlajkou. Tam skončilo svíček nejvíc. Na druhém místě byl táborový kruh, jídelna, záchody i jednotlivé stany. Při večerním ohni byly vyhlášeny výsledky celotáborovky. Vyhráli zelení, na druhém místě modří a za nimi oranžoví.

Po ohni jsme zazpívali poslední večerku.. a  šli na kutě.

13. den (čtvrtek, 10. srpna)

Dovolte mi, abych se v touto úryvku nevěnoval dni, ale spíše táborové noci. Po večerním ohni byla pro husity připravena stezka odvahy. To bývá pro táborníky velká událost. Ne všichni se na ni zrovna dvakrát teší, ale ještě jsem neslyšel nikoho, komu by se potom nelíbila. Letos dospělci připravili stezku nebafací, nelekací. Připravili stezku spíše zábavnou, ale i přesto měli i někteří starší táborníci stezku projít. Na úvodu stezky byla bílá paní, pak vrahoun který žádal táborníky o pomoc s odtáhnutím zapíchnuté mrtvoly, potom dvě mumie, lesní skřet a nad cestou pohybující se oběšenec. Nutno podotknout, že nejmladší účastníci tábora šli stezku spolu se svými oddíláky. Měl bych jednu drobnou perličku. Sám jsem byl převlečen za jednu z mumií a moje stanoviště bylo zrovna na úseku stezky, která vedla po jedné veřejné komunikaci (denně projede tak pět aut, v noci zpravidla žádné). Zrovna když jsem byl v těch nejlepších mumijáckých kreacích projíždělo kolem auto a řidič spolu se spolujezdcem působil dost vyděšeně. Možná, že by k tomu měl víc co říci Walda, který v tom okamžiku o kousek dál na stejné cestě tahal Terku s kudlou v hrudníku.

12.den (středa, 9. srpna 2006)

Po dlouhém čase konečně slunný den. Dosušili jsme poslední zbytky mokrých věcí, vyprali ty zablácené a pustili jsme se do „terénních“ her. Dopoledne to byla hra Boyard (hodně podobná televizní předloze). Povedla se a děcka byli spokojené. Něco takového bylo opravdu potřeba, protože už nám všem prostředí tábora v blátě lezlo tak trochu na nervy. Buchtičky s krémem půlili poledne a po poledním klidu jsme se vrhli na hru Bitva u Sudoměře. Jde o oblíbenou bojovku v lese, která každý rok končí na žebříčku oblíbenosti na prvních pozicích. Tak to dopadlo i letos a všichni jsou v tuhle chvíli v pozicích fanoušků na fotbalovém hřišti. Hrají největší kluci proti táborovým hejtmanům a vozařům (vedoucí a instruktoři). Ostatní znavení husité fandí, někteří hladí svá odřená kolena z odpolední bojovky. Na večeři bude Srbské žebírko s bramborem. To mi připomíná, že se mám jít chystat ešus, aby mi ti hladovci taky něco nechali.    

Jenom mě ještě napadá drobná myšlenka, že mě překvapuje rychlost s jakou pod tíhou slunce vysychá bláto před našimi stany, což je velice dobře.

11.den (úterý, 8. srpna 2006)

„Ukázalo se nám slunce“

Zpočátku deštivé ráno se teď kolem poledne proměnilo ve slunný den. Vypadá to, že by tohle počasí mohlo vydržet i déle a tak se po poledním klidu chystáme hrát hru Maršál a Špion (dětmi velice oblíbená). Slunce se během několika málo minut projevilo i na náladě. Tábor je hned pozitivněji naladěn. Budeme moci opustit už tolik okoukané prostředí suchého hangáru a jídelny a vyrazit do luk a do lesů. Přiznáváme, hry do deště už nám pomalu ale jistě začali docházet. Včera jsem s kamerou obcházel  děti a ptal se jich na počasí. Slyšel jsem nejrůznější odpovědi. Mladší děti se omezili na mírná slova jako „na prd“, „na nic“,…  O vyjádření starších dětí..  se raději veřejně zmiňovat nebudu.. i když jejich slova docela chápu. Hned jak dopíšu tuhle zprávu, půjdu s kamerou mezi děcka znovu a myslím, že budou padat samá pozitivní slova.

A nakonec ještě jedna dobrá zpráva pro rodiče. V minulých letech si děti mohli na táboře za poplatek 20 Kč objednat CD s táborovým videem a fotografiemi. Letos si o něj děti říkat nemusí, všichni jej dostanou poštovní zásilkou (předpokládám někdy během listopadu). Letos je tu hodně fotoaparátů a videokamer, vybereme nejlepší snímky, aby měli dítka tu nejlepší upomínku na letošní (doufejme od dnešního dne slunný) tábor.

10.den (pondělí, 7. srpna 2006)

Dnes ráno sice přestalo pršet, ale bohužel tento stav dlouho nevydržel. Neustále se střídal déšť se suchem. Byť pršelo, nuda tady nezavládla. Dopoledne se družiny utkaly v pantomimě a elektrice. Resp. se dohrával turnaj z pátku. Těsně před obědem jsme turnaj dokončili. K obdu jsme měli výbornou svíčkovou s knedlou. Po poledním klidu jsme všichni hráli hru Husigo. Tato hra jest odvozena od hry Bingo. Tato hra se nám protáhla na necelé dvě hodiny. Což v tomto počasí je k nezaplacení. Prvním výhercem se stala Kamča Bubnová. Jako druzí byli Michal Mázl a Walda. Chudákovi Supovi to těsně utekli. Vždyť již od půlky hry čekal na pouhé jedno číslo. A nedočkal se. No a po Husigu se opět zpívalo a radovalo v hangáru. V tento den na nás čekala již jenom večeře. Vyhověli jsme všem šunkaflekářům. Po večeři jsme si rozdali dopisy a balíky, šli jsme si udělat hygienu a spát. Večer opět začalo pršet. Hlídky měli dospělí.

9.den (neděle, 6. srpna 2006)

Dnes byl celodenní výlet. Jako by někdo nahoře věděl, že se zrovna dnes chystáme do světa a  zavřel kohoutky. Tedy spíše přizavřel. Ne vždy však bylo bez deště. Občas jsme se trochu sprchli. Snad proto, aby se nám šlo lépe. Ale abychom pouze nemluvili o ničem, pokusím se vám popsat dnešní cestu.

Ráno jsme autobusem odjeli až k pevnosti Dobrošov. Tu jsme si také prohlídli. Délka prohlídky se dá odhadovat na cca 80 minut. Z Dobrošova jsme se vydali na Jiráskovu chatu. Odtama směr Peklo. Bohužel nám začalo pršet. V Pekle jsme se najedli. Po obědě jsme podél řeky Metuje vyrazili do Nového Města. Poté vlakem do České Skalice a pak již pěšky až do tábora. Sečteno, podtrženo čtrnáct kilometrů.

Avšak musíme vzpomenout i na ty, kteří byli nuceni zůstat v táboře. Ač se to zdá neuvěřitelné, tak se celý den nějak bavili. Ráno se hrály aktivity, odpoledne městečko Palermo a nakonec pistolky.

Co dodat nakonec. Do budoucna jsou sic špatné vyhlídky, ale věříme tomu, že tato parta dětí se dokáže vždy zabavit. Je totiž vděčná za to, co pro ně připravíme a aktivně se zúčastňují. A to i dobrovolně.

8.den (sobota, 5. srpna 2006)

Při včerejší poradě jsme se rozhodli, že pokud bude pršet budíček bude později. Bohužel tak se i stalo. Protože pršelo, stávali jsme až o půl deváté. Přiznám se, že za tohoto počasí to jak dětem tak ani nám nevadilo. I když občas prší, rozhodli jsme se děti umýt. Mimo jiné se děti učí morseovku, uzly či zdravovědu. Večer si asi opět půjdeme zazpívat do hangáru. Již se chystáme na zítřejší celodenní výlet.

7.den (pátek, 4. srpna 2006)

Poněvadž je dnes čerstvě po dešti, rozhodli jsme strávit dnešní dopoledne v táboře v jídelně a hangáru. Družiny hromadně hrají známou hru Scrabble. Odpoledne se opět rozpršelo. Proto jsme se rozdělili na dvě party, z čehož ta první hrála turnaj v pantomimě a ta druhá skupina hrála v jídelně turnaj v elektrice. Podvečer jsme vyplnili hraním a zpěvem spolu s dětmi v hangáru. Večerku jsme odpískali již v devět hodin.

6.den (čtvrtek, 3. srpna 2006)

Dnes jsme všichni vařili v přírodě. Měli jsme gulášovou polévku a špízy. Bohužel začalo pršet a tak jsme nemohli jít spát pod širák. Venku jsme dosti promokli, tak sušíme.

5.den (středa, 2. srpna 2006)

Ačkoliv to tak zprvu nevypadalo, tento den se stal dnem bez kousku volného času. Ráno ještě šlo ve svých normálních šlépějích. Hrála se hra pro jednotlivce „Válka proti křižákům“, kde děti měli za úkol najít po lese osm nepřátel a s pomocí šišky tyto nepřátelé postupně sestřelovat. Zbytek dopoledne nám vyplnily volitelné činnosti a mezioddílová klání. Z této aktivity by snad bylo dobré zmínit oheň šedých, který byl velmi krásný a dá se říci, že i náročný. Vždyť den před tím pršelo a dřevo bylo nasáklé. I tak se šedé družině podařilo vybudovat krásný hrad.

Náš nabitý den na necelé dvě hodiny přerušil oběd, na který jsme měli kuřecí vývar s nudlemi a špagety ala mastlafix. Nezbytný byl i polední klid.

Avšak již poté to začalo. Do bažiny jsme si svolali nejstarší jedince ze všech osmi oddílů a jim vysvětlili hru, která je čekala. Hra byla jednoduchá. Po táboře byly roztroušeny části husitského erbu. Družiny měly za úkol tyto části (každá měla své) najít a slepit dohromady.

Tento úkol ačkoliv se zdál být jednoznačně jednoduchý, se stal pro některé družiny noční můrou. Úmysl této hry však byl zachován. Děti se bavily. Ani ne deset minut poté byla svolána strategická porada. Na té se vysvětlila další hra. V té šlo o jediné. Najít v lese zlé křižáky a jimi zajaté Husovi muže. Družiny svůj úkol plnily bezmála dvě hodiny. Avšak ani tato hra nebyla konečná. Následovaly dětské turnaje, kde vyhráli Kamilka Šolcová a Lukáš Kasimour. Poté následovalo dobývání potravin na vaření v přírodě, které se má konat další den. Tohoto klání se účastnily jen vedoucí družin, kteří se svými vlastnoručně vyrobenými nástroji sestřelili i něco k jídlu.

Po nástupu nás šedá družina pozvala k ohni, který vyráběli celý den. Oheň měli ve tvaru husitského vozu. Po tomto krásném ohni a zpívání, které nesmí chybět u žádného ohně, se všechny děti přesunuly na velký prostor do tábora, kde je čekala první noční hra.

Hra se jmenovala svíčkový fotbal a všechny velice bavila. Po zápískání konce se děti občerstvily a začaly uléhat do stanů. Celý den byl velice vyčerpávající a tak se všichni už těšili do svých pelíšků.

4.den (úterý, 1. srpna 2006)

Ráno jsme se vzbudili, protáhli jsme těla, nasnídali se a šli jsme vyrabovat Českou Skalici. Děti si nakoupily nové zásoby a prohlídly si město.Na oběd byly družiny zpátky. Po poledním klidu se hrál Postilión. Hra,ve které děti odevzdají své dopisy(rodičům) svým vedoucím. Samozřejmě zábavnou formou. Chvilku poté se odstartovala hra pro jednotlivce s názvem „Co jsem?“. V této hře jde o to, aby každý jistil co je za zeleninu/ovoce za co nejkratší čas. Na tuto hru jsme se hodně těšili, vždy se najdou jedinci, kteří svými otázkami přispějí do našeho bonz-expresu. Pár vzorných hlášek.

Když jedna dívčina hádala mrkev a běžela již třetí kolečko, zeptala se na jednom stanovišti odhodlaně – jsem meloun?.

Texis měl hádat osobnost Ježíše Krista. Když už obíhal druhé kolečko a nevěděl si rady, se na chvíli zastavil u Pabla a prohlásil: „Ježíší Kriste, kdo vlastně jsem?“.

No a toto je snad vše důležité, co se tento den událo. 

3.den (pondělí, 31. července 2006)

Dnešní ráno jsme začali pořádnou rozcvičkou. Po rozcvičce pro nás byla připravena snídaně. Měli jsme chleba s paštikovou pomazánkou. Po snídani jsme se pustili do přípravy dopoledního zaměstnání, olympiády. Pro děti jsme měli připraveny následující disciplíny: běh osmičky, přenášení míčku na pálce, podhmat, hod diskem, vrh špalkem, skok snožmo do dálky, hod sirkou a skok do výšky. V těchto kláních bohužel letos žádný rekord nepadl.

Po olympiádě jsme měli asi hodinu volna. Tuto dobu jsme vyplnili fotbalem a jinými hrami. No a poté již přišel na řadu oběd. Jako první jídlo jsme měli česnekovou polévku a jako druhé bylo vepřové na choroších.

Odpoledne šli do lesa hledat ztracenou Žižkovu zprávu. Ta se skládala z více jak sta slov. Ty byly roztroušené po lese. Hra trvala asi dvě hodiny. Vyhráli zelení.

Půl hodiny po konci hry se utkaly nejmladší děti v turnaji. Vyhrál Honza Pastucha, Adélka Obrubníková.

Večer nás čekala již pouze večeře. K té nám kuchařky udělaly rizoto.

Den pro nás skončil večerním nástupem, kde se vyhodnotily denní hry a darem obdarovali dnešní oslavence narozenin. Tímto pro nás skončil dnešní den.

2.den (neděle, 30. července 2006)

Dnešním budíčkem jsme se probudili do prvního táborového dne. Dnes jsme se vrhli do toho pravého táborového života.

Po naší první táborové snídani jsme se převlékli do našich husitských kostýmů a oficiálně byl započat náš tábor. Nejdříve se vztyčila táborová vlajka a poté jsme si rozdělili táborová trička s barvou oddílů, která nás bude provázet celý tábor. Při nástupu nám hlavní vedoucí oznámil dopolední program, na který se všichni už velice těšili.

Naší první hrou byl závod jednotlivců, který se jmenoval „Kostky“. V této hře záviselo více na štěstí a na náhodě, než na rychlosti. Každý oddíl, který doběhl si dále vybral svou oddílovou činnost. Některé oddíly soupeřily mezi sebou a jiné si vybraly vlastní program.

Ani jsme se nenadáli a ihned následoval oběd, při kterém jsme si moc pochutnali. Mlask J!

Po naplnění bříšek jsme potřebovali malinkatý odpočinek a tak jsme relaxovali při odpoledním klidu.

Po sytém odpočinku už byla chuť na další činnost. Čekalo nás vyrábění korouhví a vlastního malého ohýnku. Každý oddíl dostal látku na vlajku, kterou si měl vyrobit a vyzdobit. Všichni se vrhli do tohoto úkolu s chutí a všem šla práce od ruky. Děvčata se většinou věnovala kreslení vlajek a chlapci vyráběli korouhve a ohýnky. Každý oddíl se svým vlastním ohýnkem dostal příděl buřtů a chlebů  a šli si udělat večeři k ohýnku.

Každý se dosytnosti najedl a už měli všichni chuť na další hry. Někdo si vzal chůdy, další badminton a jiní hráli fotbal. Každý se zabavil po svém a nikomu se nechtělo do hajan. V devět hodin se k ukončení dne zazpívala večerka a děti ulehly do spacáků a pomalu usínaly.

Takto nám skončil první táborový den, který se nesl ve znamení slunce, báječné pohody a veliké práce, kterou jsme dnes všichni skvěle odvedli.

1.den (sobota, 29. července 2006)

Ráno, něco pojedenácté, jsme se sešli u Základní školy Červené Vodě. Děti zjistily s kým jsou v oddíle a kdo je bude převážet na tábor. Velké děti pomáhaly nakládat avii. Po dvanácté hodině jsme vyjeli. Na Větrníku jsme vystoupili ve 14,30. Vyložili jsme avii, zabrali jsme si stany, vypakovali se a šli poznávat místa v blízkém okolí tábora. Bylo to zapotřebí, alespoň jsme dostali čas na přípravu her, které nás ještě dneska čekaly.

Po návratu z prohlídky nám již začal tábor. Začali jsme hrát hry. Nejdříve jsme shromáždili toaletní papír, ze kterého měly oddíly za úkol postavit nějaký výtvor. Poté na řadu přišla štafeta, ve které oddíly bojovaly v následujících disciplínách: skákání po jedné noze, přenášení míčku na lžíci, žábáky, jezení krajíce chleba, přenos vody na lžíci a podepisování se inverzní rukou, než kterou dotyčný píše.

Po této hře přišel zasloužilý odpočinek ve formě večeře. Měli jsme, ostatně jako vždy, guláš.

Po večeři se svolal nástup, kde si oddíly za peníze, které si vybojovaly, na dražbě vedoucích vydražily své instruktory a vedoucí, se kterými budou až po zbytek tábora.

Netrvalo to ani půl hodiny a sešli jsme znova. Tentokrát jsme se sešli u divadla, které nás zavedlo do celotáborové hry Jan Žižka. Upálili jsme Jana Husa a zvolili si do čela Jana Žižku.

Po divadelním představení jsme odešli k táborovému ohni, který slavnostně zapálil sám Jan Žižka. Nejdříve jsme si zapěli táborovou hymnu 'Na bitevním poli' a pak už nám všem známe táborákové odrhovačky.

Protože jsme již toho tento den za sebou měli hodně, poseděli jsme u ohně pouze necelou hodinku a šli jsme spát. Tímto pro nás skončil první den.

0.den (pátek, 28. července 2006)

Tak dnešek je posledním dnem před táborem. Všichni si balí a připravují se na sobotní odjezd. Dnes v 18,00 se sejdeme v klubu na HOPLAPU, kde se dozvíme jaké budou oddíly a trojice instruktorů a vedoucích. Organizačně se připravíme na odjezd a hurá k ohni.

Protože někteří táborníci přijedou již dnes, je naší povinností se o ně řádně postarat. A kde jinde než u táboráku (vinárna je již obsazená :-) ).

Tak takovýto program máme naplánovaný na 28. července, den před tím, než odjedeme na Větrník.

Větrník 2006

| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 |



Zpět