Novinky a akceLetní táboryOn-line kronikaVětrník 2010Větrník 2009Domašov 2008Větrník 2008 - II.Větrník 2008 - I.Větrník 2007Domašov 2007Větrník 2006Domašov 2006O skupiněFotoarchivVideoarchivTáborové základnyKontakty a odkazyBůřovciVětrníciPionýr

Zasílání zpráv na e-mail

PS Hraničář » On-line kronika » Větrník 2007

Sobota 14.července

Krásné počasí, vědma Amenehep si spokojeně prohlížela zlatý náhrdelník, který obdržela od velectěného Sinuheta za svoji povedenou věštbu.

Na seřadišti v dalekém opidu zvané Červená Voda se sešli Keltové, aby se vydali na dalekou cestu do bájného Egypta. Mnoho vozů s okovanými koly se vydalo pod vedením velkého Sinuheta. Cesta započala velmi mrzutě, neb po několika ujetých mílích se hlavní vůz porouchal a desetispřeží mohutných volů muselo být přepřaženo do nového vozu. Cesta, po krátkém zdržení, pak pokračovala bez problémů a zhruba hodinu po poledni výprava dorazila do Abu Větrníku nedaleko Karnaku.

Zanedlouho mezi postavenými stany začal čilý ruch. Zavazadla se začala stěhovat do plátěných příbytků a když služebné z kuchyně oznámily zvonkem hotovou krmi, byli již všichni ubytováni.

Zasloužený dlabanec nasytil hladové žaludky všech nových Egypťanů a spokojené oddychovaní se neslo celým táborem.

Zvuk zlatého rohu velkého vezíra Dzipa však přerušil slastné oddychování a všichni byli svoláni na hlavní plac nového tábořiště. Na řadu přišli hejtmani a písaři, velitelé všech osmi měst, které se začali budovat v okolí Abu Větrníku. Záludný boj na ně byl přichystán samotným Sinuhetem. V tomto krátkém boji, za přihlížení všech naslouchačů (dětí) se rozhodlo, který písař bude k dispozici zvolenému hejtmanovi.

Pak následoval první cvičební boj, kdy obránci měst vyrazili do nedalekých oáz, kde měli za úkol nashromáždit co nejvíce artefaktů, které zmizely z jejich měst. Mnoho artefaktů bylo nalezeno naslouchači z jiných měst a tak se později v Abu Větrníku rozjel čilý obchod, kdy města mezi sebou obchodovala a získávala své artefakty zpět do svých svatyní.

Podle toho, jak byla města úspěšná byl jim přidělen název a rodová barva.

Po večerním dlabanci pak naslouchači se sešli se svými hejtmany a písaři a začali oraganizovat a plánovat budoucnost měst.

Tma pak už zastihla všechny unavené a nad koryty pramenité vody, kde ochlazovali a čistili svá znavená těla.

Program: Příjezd a ubytování, Rozdělení do oddílů, Hledej svoji barvu

 

Neděle 15. července

Nádherné počasí vytáhlo táborníky z pelíšků již velmi brzy. Někteří dokonce předběhli táborového kohouta a vyvlekli jej za peří z jeho pelechu.

Po tvrdé práci musí následovat i odpočinek a zábava. Na velkém place města Abu Větrník se rozehrálo obří „člověče nezlob se“. Běhalo se vyhazovalo se, padlo několik nešťastných slziček, ale vše proběhlo v pořádku a ku spokojenosti všech.

Po zábavě opět následovala drobná práce. Rody vyrazily do okolních lesů, aby zde vybudovaly obydlí pro případ velkých dešťů. Mladší Egypťané pak vyráběli egyptské mandaly.

Velké teplo po obědě zahnalo všechny osvěžit se do přilehlých potoků a řek. Užili jsme si cachtání, škádlení a spoustu huróského smíchu a křiku. Když sluníčko polevilo ve svém snažení, odebraly se rody do okolní pouště, aby pátraly po zmizelých artefaktech, které zmizely z jejich měst v dávných dobách.

Navečer vyrazily městské hlídky, aby snesly potřebný egyptský kód, bez něhož královna Nefertiti nemohla otevřít svou pokladnici a obdarovat svůj lid za dobře odvedenou práci.

Po večerní čočce a kanci(večeři) svolala královna všechen svůj lid na večerní slavnost, kde představila svůj královský dvůr a vyvěsila královskou vlajku. Lid se pak odebral ke slavnostnímu ohni – kde se rozezněly královské hudební nástroje a egyptský lid zapěl ku radosti Sinuheta mnoho písní a chorálů. Na oslavu královny pak vylétl k noční obloze i nádherný ohňostroj.

Hluboká tma již objímala příbytky, když unavení, ale spokojení „naslouchači“ ukládali svá tělíčka do houní. Spokojený spánek měst pak hlídaly obezřetné hlídky, které tiše procházely městy, aby nezvaný host nenarušil klid a mír.

Všichni obyvatelé měst jsou v pořádku, neutrpěli jediného zranění při bojích se zrádnými hlídkami barbarských Hyksósů a Nomádů.

„Ta jejíž krása přichází, která jako bůh na této zemi se prochází, nemůže svými krásnými nožkami dotknouti se obyčejného písku.“

A proto její poddaní se rozhodli vytvořit pro ni palác plný nádherného dláždění. I přilehlé zahrady byly jimi pokryty, aby naše královna mohla vyjít do zahrad na u. Ze všech koutů Velkého Egypta svezli obchodníci vzácná barevná dřeva, rostliny, kameny a ozdoby ze kterých pak dělníci vytvořili nádherné obrazce na podlahách sálů, komnat a dokonce i na cestách klikatících se v královské oáze.“

Program: Zábava na faraonově dvoře (člověče), Obydlí proti nepřízni počasí, Egyptské mandaly, Artefakty, Egyptský kód, Slavnostní nástup, Táborák

Pondělí 16.července

Ukrutná vedra dnes dopadnou na Velký Egypt a úroda nebude dobrá,“ předpověděla vědma hned ráno, když jí navštívil velectěný Sinuhet. Její předpověď se začal plnit ihned od ranních hodin. Neúprosné slunce vystrčilo své žhavé paprsky a ty v plné síle dopadaly na egyptskou zemi.

Proto se obyvatelé měst uchýlili do chladných koutů svým měst, kde se věnovali takovým činnostem, aby vedro nepřineslo nějakou zdravotní újmu.

Nejdříve se naslouchači pustili do výroby městských korouhví, aby je mohli co nejdříve vyvěsit na městských palácích.

Další část obyvatel se věnovala výrobě náhrdelníků, do kterým pak velectěný Sinuhet vložil jejich životy..

Po poledni se pak rozběhla v ulicích velká vodní bitva. Na ulice byly vyvlečeny všechny možné nádoby, které byly naplněny vodou.

Hurónský řev a chaos pak oznamoval ve kterých částech Abu Větrníku se právě bojovalo. Za chvíli pak většina obyvatel ždímala své oblečení a z vlasů jim tekly proudy vody.

Dlouho se v ulicích bojovalo, protože chladné spršky vody dělali upoceným tělům dobře.

V severní časti města pak Buraton a Bramboraton rozehrály velké vodní soutěžení.

Naslouchači se potápěli do hlubokých studní, přenášeli na svých tělech vědra se životodárnou vodou, lovili utonulé poklady a mnoho a mnoho dalších činností prováděli.

Před večeří pak vybyl čas i na odpočinek a na míčové a různé další hry. Večerní slavnostní nástup pod proběhl opět pod taktovkou velectěného Sinuheta. Byla přečtena první předpověď Nilometru a sečteny první výsledky sklizní. Ctěný Pentu pak vyhodnotil celodenní snažení naslouchačů a přidělil první zlaté pruty městům a nejúspěšnějším naslouchačům. Dnes došlo i na kládu útrpnou, neboť několik naslouchačů ztratilo své životy a bylo nutno udělat nápravu. Na řadu přišel velitel policie, který hříšníky uvrhl do klády.

Den pak zakončil příkaz Sinuheta, aby část města vytáhla za hranice města a rozložila se v nedaleké oáze k nočnímu přenocování pod širým nebem. A tak město Abu Větrník utichl s posledním zábleskem slunce a nedlouho poté se městem a oázou rozléhalo jen spokojené oddychování znavených naslouchačů.

I zítra nás, podle předpovědi věštkyně, čeká slunný a velmi teplý a proto popřejme všem obyvatelům Egypta klidnou a ničím nerušenou noc.

Program: Výroba městských vlajek a osobních životů, Vodní olympiáda, Vodní válka, Míčové hry, Spaní pod širákem

Úterý 17.července

Krásné počasí dnes ráno pošimralo širáčníky po tvářích a sluníčko je vytáhlo z pelechů. Rychlá rozcvička a snídaně umožnila, aby se naslouchači vydali na paměťový závod ještě než sluneční paprsky dostanou smrtící sílu. Úkolem bylo proběhnout trasu mezi zrádnými dunami a přitom si zapamatovat co nejvíce tváří proradných Hyksósů, kteří číhali podél cesty na karavany obchodníků.

Také se během dopoledne rozjelo obchodování s obilím a čilý směnný obchod. Došlo na první výzvy, kdy se města připravovala na smrtící souboj.

Čas do oběda pak všichni trávili odpočinkovými činnostmi v chladivém stínu oáz. Střílelo se z luků a palných zbraní, proháněly se létající talíře a další a další odpočinkové zábavy.

Polední sluníčko nás všechny „uzemnilo“ do stínu palem. Mezitím Sinuhet se svými nohsledy připravil na prostranství před královským palácem obří vodní klouzačku. Faraonovi trubaduři pak oznámili začátek další velké vodní bitvy. Řádně zmáčení Egypťané se pak přesunuli k obří klouzačce, kde řádili až téměř do večerního dlabance.

V této době se pak střetla některá města v oznámených vyzývacích bojích. Při hře zvané Oxford pak za mohutného pádlování a povzbuzování hnaly své galéry co nejrychleji do cíle.

Obě napadená města Karnak a Kharga odolala nájezdům dalších dvou měst a vysloužila si obdiv ostatních a navíc získaly tučnou kořist, kterou před jejich branami zanechali poražení útočníci.

Během pozdního odpoledne ještě vyhlásil Sinuhet několik soutěží, ve kterým si naslouchači vyzkoušeli svou obratnost a důvtip. Házelo se egyptskou škorní, vrhal se do dálky šíp, skákalo se s vakem jídla a zahazovala se amfora s vonným olejem.

Večer pak další města se odebrala do oázy, aby strávila noc pod širým nebem.

Ranhojiči jsou stále bez práce až na několik drobných oděrek z lítých bojů a štípnutí bodavým hmyzem. Všichni obyvatelé Abu Větrníku jsou v pořádku, sytí a spokojení.

Program: Paměťový závod, Oddílové hry, Klouzačka, Vyzývací souboj – Oxford, Malá netradiční olympiáda, Osobní volno, Spaní pod širákem

Středa 18. července

Nekonečné proudy vody od časného rána zkrápěly město Abu Větrník. Velká změna počasí překvapila všechny obyvatele, ale netrvalo dlouho a život ve městě se dešti přizpůsobil. Zvědové donesli královně zvěst, že se do země chystá vpadnout velká armáda Hyksósů, kteří by rádi naše města vyplenili. Ihned začaly mohutné přípravy na boj. Předsunuté hlídky pravidelně přinášely čerstvé zprávy o pohybu nepřítele a když bylo z měst již vidět prach který zvířily nepřátelské hordy, vyrazili z měst královniny bojovníci pod svými korouhvemi. Nedaleko Abu Arteku se pak vojska střetla v lítém boji. Řinčení zbraní a bojovné pokřiky se nesly bojištěm až do poledního času.

Vše dopadlo dobře. Nepřátelská vojska byla zastavena a obrácena na útěk. Všichni bojovníci se navrátili v pořádku do svých příbytků s velkou kořistí.

V čase, kdy bojovníci odpočívali, pustily se některé ženy do výroby ozdob a dárků pro své hrdinné bojovníky.

A den pokračoval. Právě vyhraná bitva přinutila Sinuheta, aby nařídil důkladný výcvik vojsk. Především se soustředil na hlídky zvědů, aby lépe odhadli sílu protivníka. Proběhl velký sčítací závod.

Navečer se pak města rozdělila na dvě části aby se utkala v dalších hrách. Mladší naslouchači se pustili do soutěže zvané víčkovaná. Snažili se naplnit amfory olivami z přilehlých olivových hájů. Starší a silnější bojovníci se pak vydali za uznávanými písaři, aby jim pomohli vyřešit záhadu jejich písařských domů.

Po večerním dlabanci se ještě utkala města Alamejn a Bubástis ve vyzývacím souboji. Nešlo o nic jiného než správně a co nejpřesněji zaznamenat délkové míry, které se používají na královském dvoře.

Den pak byl zakončen večerním nástupem a konečně volnou zábavou, kterou každý obyvatel Abu Větrníku strávil podle svého .

Stále jsou všichni obyvatelé v pořádku a bez jakýchkoliv problémů. Do měst už začaly přicházet zprávy ze rodné vlasti a tak spousta naslouchačů již obdržela zprávy ze svých domovů.

Zítra? Zítra nám bude už počasí určitě přát mnohem víc a tak si naslouchači užijí opět sluníčka.

Program: Bitva u Alamejnu, Výtvarnický koutek, Sčítací závod, Víčkovaná, Písařské domy (kódovací závod), Vyzývací souboj (egyptské měřící jednotky)

Čtvrtek 19. července

Budíčééééééééék, neslo se městem Abu Větrník a mohutný hlas Jerryho vytahoval z pelechů všechny obyvatele.

„Dnes si pěkně zabojujem, slyšel jsem Bůřu a Dzipa, jak plánujou nějakou pecku do lesa,“ špital nahlas jeden naslouchač svým kamarádům při ranní očistě těla. A jak řekl, tak bylo. Slovutný Pentu nechal svými trubači svolat celý Abu Větrník a informoval naslouchače, že zvědové zachytili stopy další hordy Hyksósů, která se chystá napadnout naše krásné město.

Tentokrát dobře připravené oddíly obránců vyrazili naproti nepřátelům. Po chvíli se opět nesl dunami zvuk bitev, které se rozběhly na různých stranách pouště. Tentokrát se bohužel, neobešel boj beze ztrát. Dva bojovníci museli být z boje staženi, neboť byli zraněni. Naštěstí se jednalo pouze o naraženou nohu a velikánskou bouli na čele. Vše mistrně ošetřila slovutná ranhojička Máca a zranění bojovníci spokojeně odpočívali ve svých peleších.

Než došlo na polední nacpávání, vyhlásil ještě slovutný Brambor velkou bramboriádu, soutěž ve škrabání brambor. Bravurně zvítězilo město Abu Suef. Po odpočinku se vydali města za hranice Egypta, aby přinesli vzácné rukopisy, které zachycovaly božské panování královny Nefertiti. Zde se vyznamenali obyvatelé Luxoru, kteří donesli k nohám Sinuheta nejvíce papyrů. Krátký odpočinek a naslouchači se svými hejtmany a písaři se vydali za zábavou. Do města dorazila potulná karavana, která do města přivezla vzácná a neznámá zvířata. Doprovod připravil pro naslouchače i zábavnou soutěž ve které se vyznamenalo opět město Luxor.

A ani před večerním dlabancem nebylo všemu konec. Opět byly vyhlášeny dva souboje a potkaly se další čtyři lodě ve hře Oxford. Znavení, ale spokojení obyvatelé večer přímo vyjedli městské kuchyně.

Když se přiblížil čas spánku a celý Abu Větrník si popřál dobrou noc, objevil se na náměstí velký Brambor a svolal města k poslední dnešní akci. Z paláce se královně ztratil vzácný rukopis, který je velmi důležitý a proto královna poprosila své poddané, aby ji rukopis donesli pokud možno nepoškozený.

Drobný déšť se spustil na hlavy naslouchačů, ale ti jej nevnímali a pro svou královnu vyrazili hledat vzácné lejstro.

Už dlouho noc vládla nad Abu Větrníkem, když se naslouchači začali „babušit“ do svých kůží.

Ještě muselo být ošetřeno několik štípanců od nočního hmyzu a brzy se městem ozývalo spokojené oddychování a příjemný deštík.

Opět královna s radostí může vyhlásit do světa, že všichni obyvatelé Abu Větrníku jsou v pořádku a zprávy z rodné vlasti dorazily v pořádku.

Program: Čísla, Bramboriáda, Oslavná báseň pro Nefertiti, Zoo, Výzva-Oxford, Osobní volno, Noční hra světlo písařských domů.

Pátek 20. července

Už při ranních kokrháči bylo jasné, že většina naslouchačů je unavená a tak Sinuhet rozhodl, že na dnešní den bude naplánován odpočinek, aby se duch i tělo všech obyvatelů Abu Větrník zotavilo. Po vydatné snídani se obyvatelé měst rozhodli, že poznají své blízké sousedy a vydali se na zdvořilostní návštěvy. Návštěvy pak spojili s drancováním obchodů.

Po obědě pak začal čas odpočinku. Na place se objevily deky, dečky, v oáze očisty se rozjelo praní ve velkém.

Prostě se odpočívalo.

Když sluníčko opět začalo nesnesitelně pálit, vybalila se vodní klouzačka a začala

akce – „dojeď co nejdále“. Od této hry nebylo možné děti odtrhnout a tak se jezdilo až do pozdního odpoledne. Klouzačka byla doplněna kvalitní vodními boji v nedalekém splavu. Navečer se také některé členky nechaly zlákat do táborového nahrávacího studia, aby přispěly svými hlásky do připravovaného táborového CD. Hejtman Bradlo připravil na zítřek nádherné bahenní lázně a z vytěženého jílu pořídil nádherné otisky obličejů statečných naslouchačů, které se pak odlévaly do sádry. Během parného odpoledne nás pak navštívil Santa Klaus, který nám společně s firmou NOWACO dovezl osvěžující zmrzlinu.

I večer proběhl v pohodové a klidné náladě. Slavnostní nástup byl obohacen o uvalení do klády dvou neposlušných písařů. Jejich potupa pak byla ještě znásobena vydrhnutím chodidel kvalitními kartáči

Den odpočinku skončil a zítra nás opět čeká práce a spoustu povinností, které za nás nikdo neudělá.

Takže dobrou noc a zítra nashledanou.

Program: Volný den: Vycházka do okolních vesnic, vodní klouzačka,  míčové a střelecké hry.

Sobota 21. července

Ráz dva, ráz dva, ráz tři,“ neslo se ráno mezi budovami Abu Větrníku.Schlíplé postavičky různých velikostí se snažily rozhýbat svá polámaná tělíčka. Mezi cvičícími zatím poskakoval Bůřa alias Pentu, který se připravoval do nedaleké pouště, aby zde rozmístil a připravil trenirovku s egyptským písmem.

„Start,“ huláká Pentu okolo deváté hodiny a vybíhají první naslouchači. V tu samou hodinu Brambor – správce harému láká ostatní naslouchače do egyptského šenku, kde se strhávají rvačky (úpolová hra „Hospoda“). Města Alamejn a Kharga svedly spolu boj o město Duba. Z boje vítězně vyšlo město Kharga a Dubu získalo.

A tak až do oběda bylo o zábavu postaráno. Během poobědního času pak Dzip s Drakem otevřeli aukční síň a zahájili velkou dražbu nových měst. Dražilo se naplno a sýpky jednotlivých měst se pěkně vyprázdnily.

Po obědě opět nastalo úmorné vedro a tak na řadu přišly oblíbené vodní hrátky včetně klouzání. Konec poledního klidu byl zpestřen křestem nových vedoucích a instruktorů ve hře zvané Fiňárna(bahno, mouka, bahno, mouka). Hurónský smích se nesl ulicemi Abu Větrníku když noví písaři a hejtmani obaleni moukou postupně byli vpravováni do bahenní lázně.

Navečer se doneslo do měst, že v okolí Abu Větrníku se objevila velká stáda divokých velbloudů. Bylo otázkou chvilky, kdy byly vysláni lovci pro čerstvé maso na královnin stůl. Vyrazily i strážní hlídky, protože do pouště vyrazilo několik pytláků, aby ulovili pár královských slonů, což by naši královnu velmi zarmoutilo.

A opět byli naši naslouchači úspěšní. Přitáhli z pouště s velikou kořistí. I strážci byli spokojeni, neboť se jim podařilo ochránit stádo královských slonů až na drobné zranění vůdčího slona.

Večer vytáhly města do pouště a zapálily velké ohně aby si připravily vydatnou večeři. Na ohních se pekly ohromné kusy masa ve tvaru buřtů. Sytá bříška naslouchačů pak některé přímo od ohŇů uzemnila do pelíšků a jen plápolající svíčka u postele tiše praskla do ticha. Abu Větrníkem pak už jen tiše procházely stráže, které bděly nad klidným a ničím nerušeným spánkem obyvatelů Abu Větrník.

Program: Paměťový závod, Hospoda, Klouzáníčko, Fiňárna

 

Neděle 22. července

Tato neděle byla proti zvyklostem plná aktivit. Už v době snídaně poletoval Bůřa po place a rozmisťoval záhadné papyrusy s tajným egyptským kódem.

„Hejtmani, hejtmani, ke mně. Halekal posléze, aniž by nechal ubohé hejtmany nasnídat.

Ranní nástup v táborových tričkách byl rychle vyhlášen a Bůřa se jal vysvětlovat dopolední soutěž, zvanou ANTI-ŠNEK.

Následoval hvizd a hurónský úprk všech naslouchačů. Všichni se rozprchli do různých koutů Abu Větrníku a snažili se najít a rozluštit tajné papyrusy. Zvířený prach se ve městě začal usazovat až zhruba po hodině, kdy schvácení naslouchači chladili své podrážky v mycí oáze. Došlo na spoustu vysvětlování a sdělování si zážitků a postřehů z hledání.

Zbylý čas do oběda pak hejtmani a písaři věnovali praktickým ukázkám vázání uzlů, zachraňovaní raněného spoluobčana apod.

V poledním odpočinku pak velitel policie Drak otevřel burzu měst a hlasité vyvolávání a hádání doprovázelo údery dražícího kladiva.

„Konec dražby, dnes je vše prodáno,“ zhruba za hodinu oznámil ochraptělý Drak a odpotácel se do Bažiny. Malí naslouchači pak čas odpočinku trávili u pohádky, kterou jim poskytla kouzelná skříňka dovezená z rodné vlasti.

Když si všichni dostatečně odpočinuli, zavelel vysmáty Brambor k další akci. Naslouchači se srotili pod svými prapory a vyrazili za zábavou. Tentokrát přišly na řadu oblíbené štafetové netradiční závody. Hurónský smích a povzbuzování vyplašilo divokou zvěř ze širokého okolí.

Po městském place pobíhali naslouchači s chlebem v ústech, někteří s plnými tvářemi vody, další se zase ploužil s kulatým nesmyslem mezi dolními končetinami a okolo poletovali někteří s hracími kostkami a snažili se vrhnout co nejvyšší číslo.

Vše přerušil až mohutný hlas hejtmanky Kačky, toho dne oslavenkyně svým narozenin, která pozvala všechny ke stolům doplnit energii a zacpat upovídané pusy.

A opět přišel na řadu velitel policie Drak, který si na place rozložil své náčiníčko a vyzval všechny naslouchače, aby se oblékli do svých nejlepších šatů. Pak se jak tesat společné obrázky jednotlivých měst, aby každý občan Abu Větrníku si mohl odvésti domů na památku

jeden portréteček.

A ještě stále to nebylo vše. Své si přidal do společného mlýnku také Dzip, který se ujal nejdříve výzev jednotlivých měst a připravil pro naslouchače hry zvané „Ubohá kočička“ a novou verzi „Toaletního hada“.

Pláckem znělo ubohé mňoukání nešťastných kočiček a vlály fangle z toaletních papírů. Bylo rozhodnuto. Města se posléze usmířila a Abu Větrníkem zavládl mír.

Ale pořád to ještě není vše. Mezitím se v královském paláci sešla královna Nefertiti (Medvědice) se svými nejbližšími. Na blízku bylo opět nebezpečí. Strážní hlídky spatřily v dálce mnoho ohňů potulných Hyksóských vojsk, která se začala šikovat. Bylo nutné ihned reagovat a tak slovutný Bůřa se svými nohsledy Bramborem a Drakem začali horečně plánovat. Bylo nedaleko k půlnoci, když byla jednotlivá města odváděna a šikována do bojových formací. Musely vyrazit do noční pouště, aby se postavily bludným Hyksósům. Nepopsatelná úleva padla na královnu a Sinuheta, když se z hluboké noci vynořili všichni naslouchači a přivlekli sebou spoustu zajatých Hyksósů a tučnou kořist.

„Ráno je nutné, můj věrný Sinuhete, velmi pochválit všechny statečné naslouchače a patřičně je odměnit,“ pronesla spokojená Nefertiti a odebrala se do svých komnat. Stejně tak učinili i všichni ostatní obyvatelé Abu Větrníku.

Dobrou a spokojenou noc všem. Nadále jsme všichni zdraví a spokojení.

Program: Anti-šnek, Vázání uzlů, Štafetové závody, „Ubohá kočička“, Toaletní had, Bludiště

 

Pondělí 23. července

Dnes ráno čekalo na naslouchače milé překvapení. Do Abu Větrníku dorazila dvojice ze známého seriálu Teletubies a to konkrétně Lála a Tinky. Ve svých typických oblečcích pak za hudebního doprovodu začali předcvičovat. Postupně se rozespalí naslouchači vybatolili ze svých příbytků a část se k Teletubies také přidala.

„Radostně nám to dnes začíná,“ konstatoval na svém vyvýšeném trůně Sinuhet.

Po zábavné rozcvičce opět zavelel ctihodný Pentu Bůřa a vyvedl naslouchače do nedaleké oázy, kde započal hru zvanou „Stromy“. Naslouchači měli za úkol obsadit co nejvíce palem a označit je svými znaky a naopak vybojovat stromy obsazené druhými městy.

Štafetu po Bůřovi pak převzal Brambor, který pozval naslouchače na oblíbenou hru „Hutututu“.

Polední klid opět ovládla kouzelná skříňka, díky které jsme zavzpomínali na loňský tábor na Asterixe a Obelixe a jejich věrné kamarády.

„Vzhůru naslouchači. Jste již zkušení a pracovití Egypťané a královna si přeje skvostnou a velikou hrobku ve tvaru pyramidy. Nezklamejte ji,“ vyzval všechen lid v Abu Větrníku Dzip a zarazil první vytyčovací kolíky budoucích pyramid. Staveniště se změnily v mraveniště lidí. Všude bylo vidět pracanty. Tam dva vláčeli ohromný kamenný kvádr, tam další zakládali skvostné zahrady, tam další budovaly chrámovou cestu. Podařilo se. Když sluníčko začalo unaveně putovat k obzoru, tyčilo se v okolí Abu Větrníku osm nádherných pyramid, hodných velké Nefertiti.

„Díky vám všem, vaše snažení bude bohatě odměněno?“ pronesla královna ke svému lidu.

A jak řekla tak učinila. K hranicím Egypta se ve večerních hodinách přiblížila ohromná karavana naložená zlatým pokladem. I vyrazily hlídky karavaně naproti, aby ji bezpečně převedli přes hranice, které v této době nebyly pro takovýto náklad příliš bezpečné.

Vše dopadlo dobře a pokladnice v královském paláci, ale i osobní pokladny naslouchačů se zaplnily až po okraj bohatstvím.

Mezitím hejtmani Šikula a Bradlo připravili v táborovém kruhu vysokou vatru na večerní táborové sezení.

Když se zešeřilo, ožil táborový kruh. Plápolající oheň ozařoval tvářičky naslouchačů a uším lahodil lahodný zvuk sladkých dřev, která se rozezněla. Oslavovalo se a Nefertiti i Sinuhet hrdě přehlíželi svůj věrný a oddaný lid.

Dlouho však naslouchači neoslavovali, neboť včerejší náročná noc a vidina dalších bojů s proradnými Hyksósy, je zahnala včas do ložnic.

Stále jsou všichni v pořádku, až na několik nevolností z neodbytného sluníčka.

Program: Cvičení s Teletubies, Stromy, Hutututu, Stavba pyramid, Zlato přes hranice, Táborák

 

Úterý 24. července

Počasí se nám pokazilo a husté černé mraky, plující oblohou nevěstily nic dobrého. Celý Abu Větrník ale rozveselily na rozcvičce „Tři grácie“, které pomohly naslouchačům protáhnout ztuhlá tělíčka. Jelikož déšť nepřicházel, Bůřa zavelel k dalšímu závodu jednotlivců. Tentokrát se naslouchači vydali čistit přilehlou poušť, která byla zaneřáděna vykradači hrobek. Mezitím města, která měla volno se věnovala výuce uzlů a oblíbené hře Hutututu. Okolo oběda už hututal celý tábor a „Hututu“ se už ozývalo i místo odpovědí.

Polední odpočinek pak především malí strávili u kouzelné skříňky. Starší se naopak věnovali pod dohledem Babči a Kačenky v jídelně dalším výtvarným činnostem. Vyráběly se mramorové vázy, ozdobné náhrdelníky a skladovací krabice.

Po odpočinku se dohrávalo Hutututu v čele se řvoucím Bramborem. Po svačinování opět otevřel Drak burzu měst a vydražil několik kvalitních měst. Tentokrát dražba probíhala v nízkých cenových relacích, neboť dražitel vyžadoval hotovost při vstupu na burzu, což některá města podcenila.

Po svačině začal cosi roznášet po náměstí Dzip a po chvíli přizval města k soutěži nazvané „Chytni si mě“. Opět mohutné povzbuzování soutěžících naslouchačů a nervozita zavládla v Abu Větrníku. Po této soutěži bylo vyhlášeno volno, ale stále bylo co dělat. Hejtman Bradlo otevřel svoji liteckou dílnu a na požádání vytvářel odlitky obličejů jednotlivých obyvatel měst. Zároveň některá města nastoupila k boji o města. Bojovalo se v provlékání šňůry a přišly na řadu opět egyptské míry ve kterých se vyznamenal Karnak, který přesně „kalibroval“ měřící kolík. A stále není všem soutěžím konec.

„Kdo si chce vydělat ať si tady sedne do kruhu!“ zahulákal na plac Dzip a když se seběhlo několik chtivých naslouchačů, jal se vysvětlovat hru nazvanou „Ruská ruleta“ Na několika hlavách se objevily papírové čepice a losem pod nimi dvě vajíčka. Vybraný naslouchač se pak snažil ukrytá vejce objevit a úderem rozdrtit na hlavě „čepičáře“.

Hurónský smích a řehot provázel tuto hru. Rozpláclá vajíčka na hlavách naslouchačů rozveselila celý Abu Větrník.

A to je pro dnešek vše. Deštivý závoj zahalil v době večerní celé město a ruch v ulicích utichl.

Večerní setkání s velkým Sinuhetem a rozdání zpráv se staré vlasti, ukončil den. Naslouchači se po večerním zpívání „zababušili“ do svých lůžek a velmi brzy se ticho rozhostilo ve všech staveních. Jen v poradním stanu se setkali hejtmani s královským dvorem, aby naplánovali zítřejší den.

Nadále může Sinuhet spokojeně vyhlásit do světa, že všichni obyvatelé Abu Větrníku jsou v pořádku a bez problémů zvládají život v nové zemi.

Program: Závod „co do lesa nepatří“, Hututututu, Uzlování, Souboj – „šňůra, soutěž „Chytni ho“, Aukce, Odlévání odlitků, Ruská ruleta, Souboj – egyptské míry

 

Středa 25. července

„Co je dnes vlastně za den? „No přece středa...“. A jako ta první táborová, nebo ta druhá, doufám že ta první, mě se domů nechce....“. Tento rozhovor byl jeden z prvních, který byl vyslechnut na táborových kadibudkách dnes po ránu. Počasí je naprosto ideální. Žádné teplo, žádná zima, prostě přesně, jak potřebujeme.

A tak nic nebránilo tomu, aby Bůřa svým mohutným vojenským hlasem sezval veškeré osazenstvo ke společnému tesání velkého táborového obrazu. Všechna města, včetně královského dvora a kuchyně, se shromáždila na kraji Abu Větrníku. Po velkých manévrech se podařilo vytvořit obraz a táborový umělec Drak mohl být spokojen.

A opět Abu Větrníkem zní hlas Bůři. Naslouchači se sbíhají, aby se připravili na další zábavný závod nazvaný „Egyptská stezka“. Jednalo se o upravenou verzi oblíbené indiánské stezky se známou říkankou: „Examíny tukamíny, uva ava amíny, examíny tukamíny, uva ava.“

Hejtmani a písaři se rozprchli po okolních oázách, aby si na své naslouchače připravili zábavné úkoly a soutěže, které pak museli všichni absolvovat.

A jak se závod rozběhl, začali se v táboře objevovat zmalované obličejíčky. Neunikl ani samotný Sinuhet, kterého změnily hejtmanky k nepoznání. Když se dostavil do královského paláce, málem křísili služebné svou paní, protože na ni z temného zákoutí vybafl příšerný čert – Sinuhet. Mnoho zábavy si užili naslouchači. Mezitím hejtmani a písaři se tajně scházeli v Abu Bažině, kde si připravovali písně na egyptské táborové cédéčko. Velké halekání a dokonce i zpěv se ozýval z bažiny po celé dopoledne.

Na odpolední čas připravili společně Drak s Bramborem úžasnou hru „Po stopách mrtvých bratří.“ Města se vydala do pouště a pátrala celé odpoledne po místech posledního odpočinku svým příbuzných a zároveň se snažili nalézt jejich ukryté poklady. V této hře se vyznamenalo město Karnak, které přitáhlo do Abu Větrníku s obrovským množstvím pokladů.

Po návratu nastal čas odpočinku. V tento čas byla opět otevřena dílna slovutného litce Bradla, který opět zatlačoval obličejíčky nebohých naslouchačů do řídkého jílu. Abu Bažinu už nyní zdobí nádherná sbírka zlatých a stříbrných masek.

A večer bude dnes výjimečný, neboť dva naslouchači se rozhodli, že v dnešní den spojí svoje životy a uzavřou svazek manželský. Velké přípravy na večerní obřad a hostinu, ovládly celý Abu Větrník.

Když se zešeřilo, nastal čas svatební. Všichni v Abu Vetrníku se oblékli do svých nejlepších hábitů a připravili se na svatební obřad. A už přichází velekněz Dzip ve svém rouchu a přináší sebou světlo egyptských bohů. Svatebčané před ním poklekají a on ve jménu královny Nefertiti jim žehná. Vypuklo bujaré veselí. V poradním stanu se rozezvučely nástroje palácových hudebníků a naslouchači se svými hejtmany a písaři se vrhli do kola.

Černočerná tma už zahalila celý Abu Větrník, když hudba utichla a svatebčané se trousili do svých příbytků.

„U Nefertiti, krásná svatba, krásný pár,“ mumlal si pro sebe na zápraží svého příbytku ctihodný kmet Gadžo a usrkával pintu dobrého egyptského čaje.

Už nám zbývá jen kousíček z vyměřeného táborového času. Ale nezoufáme a užíváme si každou chvilku, kterou můžeme společně strávit ve zdraví, pohodě a s kupou táborové srandy..

Program: závod „Egyptská stezka“, „Po stopách mrtvých bratří“, Výroba táborových triček, Táborová svatba, Egyptská svatební oslava.

 

Čtvrtek 26.července

Dnešní den byl zahájen opravdu netradičně. Malý Egypťánci byli vysláni na vyplenění vesnického obchůdku v městečku zvaném Miskolezy. Vrátili se spokojeni a lehčí o pár neznámých penízků.

Po návratu je v  táboře čekalo milé překvapení, které vypuklo po poledním klidu. Opět nás navštívila armáda se psy od vojenského útvaru Přáslavice u Olomouce. Ukázala nám pár perfektních představení s milými zvířátky a dospěláci vypálili do okolních lesů několik desítek slepých ran z vojenských zbraní. Po ukončení akce se děti těšily na svačinku kde dostávaly zmrzlou tekutinu na tyčkách. Celé odpoledne se hrály různé hry které pobavily i ty kteří se nezúčastnily. Královský palác vyzval na souboj naslouchače ve hře zvané kopaná. Artistické výkony některých hejtmanů byly úžasné a hlavní rozhodčí Jerry je často odměnil vysokými body za umělecký dojem. Roztleskávačky, které se rozmístily podél hřiště, mohutně hnaly vpřed všechny hráče.

Dnešní den byl opravdu plný překvapení, protože ani večer nebyl jiný. Vyplnilo se jedno z nejtajnějších a nejkrásnějších přání všech Egypťanů a to stezka odvahy.

Nic netušící naslouchači byli odvedeni do nedaleké oázy a měli za úkol navrátit se do tábora temnou nocí. Po cestě se setkávali s různými bytostmi, které jim cestu znepříjemňovaly především svým zjevem. Za odměnu pak z rukou samotného Bůři obdrželi dárek – nádherného z drahokamů vytvořeného nilského krokodýla.

Po návratu z této super hry se všichni Egypťánci jali svých polštářků a teplých spacáků a ponořily se do tajů snů a vzpomínek. Celou noc šlo z příbytků slyšet nádherné oddychování po perfektně vydařeném dni.

Program: Výlet do okolních vesnic, Hry – Hututu, Mrkaná, Ruská ruleta, Ukázka psovodů a voj. Techniky, Fotbalové a volejbalové zápasy, Lití masek a Noční stezka odvahy.

 

Pátek 27. července

A je tu poslední táborový den . Všichni líně a ospale opouštějí ráno své příbytky a ani poskakující Jerry nepřinutil příliš táborníků k aktivnímu pohybu. Táborem se plouží skupinky naslouchačů. Většina je ještě „vyplašená“ ze včerejší noční hry a spánkový deficit také dělá své.

A proto mnohem později než jiné dny huláká Brambor na place a svolává si své hejtmany a písaře, aby společně připravili poslední táborovou hru a to netradiční olympiádu číslo dvě.

Sluníčko už vyskočilo vysoko nad koruny stromů, když se závodníci srotili na jednotlivých stanovištích. Po chvíli vzduchem lítal šíp, tam zase naslouchači skákali za roh. Uprostřed plácku se motali v kralické blbárně. Další skupinka se snažila odhodit co nejdále zapalovací dřívko a v dalším zákoutí běhali člunkový běh.

Čas obědní oznámil konec zápolení a obyvatelé Abu Větrníku se odebrali do městské kuchyně, aby naplnili hladová bříška kvalitní potravou.

Odpolední klid pak byl protažen téměř na celé odpoledne. Mezitím čtyřka Paťa, Pittbull, Luban a Pařez vtrhli na táborové ohniště a dali se do stavby posledního táborového ohně. Po několika hodinách pilné práce se na ohništi tyčila nádherná pyramida.

Táborem se pomalinku nesl „balící duch“. Naslouchači prolézali různá zákoutí svých příbytků a objevovali spoustu založených věcí. I bažina ožila ruchem. Stohy beden, krabic a kufrů se začaly uspořádávat do odjezdového houfu.

A na světe je už i táborové cédéčko. Dopoledne byl dokončen přebal a nyní již jsou cédéčka připravena k distribuci. Také nás už opouštějí první táborníci a i kuchyň se smrskla na polovic. Fany s Růženkou ohodnotily situaci a záhy využily příjezdu vozidla z domoviny. Nalodily do něj své truhly a po vlhkém rozloučení opustily Abu Větrník.

Ale přece jen se ještě něco děje. Táborový DJ Bůřa se šinul přes plac ve své diskotékové dýni a táhl za sebou aparaturu do poradního stanu.

„Hurá, bude díza,“ radovali se naslouchači. A tak okolo páté hodiny si Gadžo s Babčou odevzdaně „zarvali“ do svých oušek špunty a odebrali se do nejvzdálenějších koutů Abu Větrníku. Naslouchači křepčili až do večerního přikrmování. A ještě jedna sranda. Lentilkový král ovládl plac. Pekáče pudinku mizely v útrobách všech. Kdo vyhrál? Všichni.

Nastal čas slavnostního nástupu. Všechna města se shromáždila pod svými městskými prapory a očekávaly příchod vznešeného Sinuheta. Bohužel i královna Nefertiti musela opustit Abu Větrník. Letmo pozdravila své věrné z královského kočáru a zmizela za dunami.

Večer, než se rozhořel poslední táborový oheň, rozehrál Sinuhet poslední táborovou věc, velmi důležitou. Iluminace- slavnost světla. Kamarádi a přátelé si navzájem zapalovali svíčky na důkaz přátelství a lásky a pak roznesli své svíce na místa, která jim na táboře nejvíce přirostla k srdci.

A už hoří táborový oheň. Lesem zní táborová hymna a poslední táborové písně nám zní z úst. Zítra už tábor pomalu „lehne popelem“ a my se vrátíme zpět do všedního života.

Ale vzpomínky na krásné táborové chvilky nás potěší tehdy, když naše srdíčka zabolí. Spokojenost dětí a jiskřička štěstí v jejich očích je ta největší odměna, jakou si můžeme my dospěláci přát. A co nakonec?

Nic jiného než: „Příští rok nashledanou.......“

Sepsal a sesmolil královský písař

Martin Dzip Prušek



Zpět