Novinky a akceLetní táboryOn-line kronikaVětrník 2010Větrník 2009Domašov 2008Větrník 2008 - II.Větrník 2008 - I.Větrník 2007Domašov 2007Větrník 2006Domašov 2006O skupiněFotoarchivVideoarchivTáborové základnyKontakty a odkazyBůřovciVětrníciPionýr

Zasílání zpráv na e-mail

PS Hraničář » On-line kronika » Větrník 2008 - I.

Pohádkový Větrník 2008


Sobota 12. července 2008

      Brzo ráno nastal v několika červenovodských a kralických domácnostech cestovní shon. Dobalovala se zavazadla, nějaké to jídlo na cestu a na sraz ke škole. Tam se kolem 9 hodiny začali scházet táborníci a jejich doprovod. Mezi civilisty se tu vyskytlo pár pohádkových bytostí jako čarodějnice, vodník, Jeníček a Mařenka, Rumcajs, Karkulka.
      Na cestě byl přistaven autobus s vlekem. Přijel také žigulík s přívěsem a ještě žlutý trabant. Do přívěsů se nakládal materiál, nějaká ta zelenina a potraviny, potom zavazadla a nakonec nastoupili děti do autobusu. Rodičům byla předána adresa a doporučeno, neutrácet za poštovné nebo spíše balíkovné. Byli také upozorněni na možnost získávání informací a foto z internetu. A pak už se jelo. Nejprve vyrazila čarodějnice s kuchařkami. Potom autobus s ostatními pohádkovými bytostmi, zdravotnicí a dětmi. Závěr tvořil žigul s hlavasem. Gadžo se jel dobalit a, že vyrazí po obědě. Jelo se tak, aby plánovaný dojezd po zastávkách v Pastvinách a v Solnici vyšel asi na 14.00, což se povedlo. Na Větrníku už čekala Babča, která přebírala základnu po prvním běhu.
      Pražáci dojeli pod vedením Františka Faráře autobuskem, který přijel pro první běh. V Praze to dopadlo díky tetě Jitce, která usadila svoje děti do autobusu a pak dohledala i Františka, který se dostavil v plné výzbroji na místo srazu a s ním zbývající táborník. Byli ale trochu bokem od místa srazu, takže se s dětmi minuli.
      Z Brna dojeli po vlastní ose. Trabant se trochu zdržel, protože čekal, než se instruktorka Helenka po dojezdu z dovolené vypere a sbalí. Něco nakonec stejně dosoušela v hangáru. Večer byla na Větrníku kompletní sestava: 10 a půl osazenstva štábu, 12 vedoucích a instruktorů a 51 dětí.
      Po příjezdu se rozvinula horečná činnost. Ubytovat se, rozdělit děti do oddílů a seznámit je s nejbližším okolím byl první úkol celotáborové hry. Už masky vedoucích trochu napověděly její ráz a také první úkoly. Rozdělení dětí do oddílů bylo záležitostí vedení, ale ostatní si děti už trochu určovaly sami. Vyšlo to tak, že barvu červenou dostal oddíl vedený Karkulkou, vodníkovi připadla barva zelená, čarodějnice dostala barvu žlutou a na Rumcajse zbyla modrá.
      Po návratu z lesa hledaly děti instruktory pro své oddíly.
      Po prvním teplém jídle na táboře, kterým se stal buřtguláš a po dostavení se kytaristy začal první táborák. Trochu netradičně bez „Pohárů“. Ale zpívalo se, pak šly spát malé děti a za nimi o hodinku později ti starší a po zahajovacím hoplapu i vedoucí a instruktoři.
      A spali a spali …

Neděle 13.července 2008

      Od rána narušoval činnost táborníků svatý Petr. Každou chvíli cáknul na krajinu. Chvílemi jen tak, aby se neřeklo, některé šplíchance ale stály za to. Táborníci si tak vyzkoušeli rychlé šněrování stanů a zjistili, jsou-li jejich plátěné střechy dostatečně odolné. Také se povedlo demonstrovat, že dotýkat se plátna se nevyplácí, když jedna prvotábornice se plátna nešetrně dotkla a musela dostat rezervní celtu.
      Během dopoledne se podařilo vytvořit pro první dny zásobu toaletního papíru. Toaletní had měl ještě další varianty a to toaletní věž a toaletní schody.
      Ani nepřízeň počasí neodradila táborníky od soutěží. Běhaly se štafetové závody, na programu byly: běh popředu, běh pozadu, kachní běh, běh s tenisákem pod krkem a s tenisákem na lžíci, běh se svíčkou. Za umístění obdržely oddíly první díly na doplnění balonů. Na našem pohádkovém ostrově totiž ztroskotaly balony s pohádkovými bytostmi. Po opravě balonů a vyhledání jejich posádek bude splněn úkol celotáborové hry a odletíme z pohádky domů.
      Zatím co děti soutěžily, štáb a volní instruktoři připravovali další atrakce jako čajovnu.
      Po poledním klidu se měly rozjet špulky. V zárodku byly přerušeny deštěm a na pořad přišla mokrá varianta v podobě elektriky a podobných her v prostoru jídelny.
      Večer byla těm mladším přečtena první část Příběhů veverky Zrzečky.

Začalo hledání pohádkových postav. První byla ježibaba z perníkové chaloupky.
      Indicie, kterými byly: perníková chaloupka ( = kuchyně „Perníkov“), koště a lopata, které byli materiálně k dispozici opřené u kuchyně nepomohly a čarodějnice nebyla identifikována.

Pondělí 14. července 2008

      Ráno neslibovalo žádnou výraznou změnu v počasí.
      Rozcvička, hygiena a ranní nástup proběhly celkem bez problémů. Potom se vyrazilo soutěžit. Hledaly se obrázky v lese. Vzhledem k většímu počtu prvňáků se dostatečně proběhli i instruktoři, kteří fungovali jako doprovod. Soutěž trochu zkomplikovala fantazie nebo neznalost reálií, protože někteří nevěděli, jak vypadá studna, bábovka byla zaměněna za hromádku pytlů apod.
      Dopoledne probíhalo celkem dobře, odpolední program narušila větší akce přírodních živlů. Bouřka a silný liják přerušili program, nadělaly kaluže a rozbahnily a uklouzaly táborové komunikace.
      Odpoledne se konečně hrály špulky (válečky z textil.výroby ). Družstvo získá body tak, že vyšle sběrače, aby posbíral na ploše rozházené špulky. Protihráči se snaží sběrače plácnutím vyřadit. Aby něco sebral, má ze svého družstva ochranu. Prostě jakási bojovka.
      Večerní nástup byl zahájen slavnostním vztyčením vlajky. Zlolajná ústa naznačují její dokončení na poslední chvíli, ale to není podstatné.
      Pohádkové bytosti se shromáždily pod stožárem. Vlajková četa pod energickým velením Faráře vyrazila od Bažiny. Na pokyn Děda Vševěda bylo zaveleno ke vztyčení vlajky.Trochu problému zapříčinil stav lanovodu, ale to promptně vyřešil velitel vlajkové čety, když zaměnil šavli za kleště kombinačky a lanku trochu pomohl. Máme tak jakousi záruku, že případná krádež vlajky nebude snadná. A to ještě dík bdělým hlídkám.
      Večer se v čajovně pro větší četly báje a pověsti starého Řecka. Byla dokonce možnost o vybraných ukázkách i podiskutovat..

      Indicie hledané pohádkové bytosti byly zakomponovány ve hře: vlk, košík, bábovka.. Byla to Karkulka.

Úterý 15. července 2008

      Dopoledne vyrazily děti do lesa. Mladší, aby si vyzkoušely své architektonické schopnosti, stavěly ubytovny pro skřítky a podobnou havěť. Někteří to pojali velkoryse a nezabývali se detaily a spíš využili čas k vyblbnutí se. Našli se i tací, co šli až do takových detailů jako bazén, zahradní úpravy, vily pro skřítky a sluje pro domácí draky, funkční houpačky, uvítací koberce apod.
      Starší tábornictvo se plížilo k provázkům. Oslepený hlídač vyřazuje plácnutím rozvazovače provázků. Vynikající pro trénování sluchu zdevastovaného decibely z diskoték.
      Odpoledne se hrála přehazovaná a v druhé části barvičky. Zjistil se určitý nedostatek oblečení v některé barvě, naopak u některé barvy byla garderóba téměř kompletní. Na příklad žlutá byla vynikající. Při doplňování palety se také uplatnil výborně fialový dirigentský frak od jednoho sponzora. Nakonec se podařilo dát dohromady celou viditelnou část duhy.
      V čajovně se tentokrát sešla parta adolescentů a skoroadolescentů a vedly se řeči o problémech dorůstající mládeže. Vrbou by Elfík a bylo tu dosti hlučno.

      . Hledal se vodník a vedly k němu stopy v podobě mašliček u potoka, hrníčky s pokličkami na pomocném mostě .

Středa 16. července 2008

      Budíček byl tentokrát doplněn pokřikem „vička“. Rozespalí táborníci vyběhli ze stanů a začali něco hledat na zemi. A nacházeli bílá a žlutá víčka od PET lahví. Ta byla rozhozena po táborovém place, v jídelně a na louce za potokem, a tak se běhalo, prováděly se úklony a podobné pohyby. Soutěživé typy se aktivně podílely na akci, našli se ale i tací, kteří pro rozespalost nesebrali ani jedno víčko. Nejvíce si stěžovala hlavní čarodějnice a komentovala výkon svých miláčků prohlášením: „Zase jsme poslední.“ Kladem se také jevil objev několika víček jiných barev, který ukázal i vedlejší ekologický aspekt tohoto typu rozcvičky.
      Po zdravé snídani se rozběhly soutěže. Dopoledne se hledalo v lese, co tam nepatří. Soutěž byla zajímavá především slovní zásobou zúčastněných. Češtinář zabývající se slangovými výrazy by si přišel na své a nejen po stránce množstevní, ale i pravopisné. Obohacení slovníku: kbelík = kýbl, kíbl, kidl, belík, gbelík apod. Pravopisné perličky: „víko od kíblu“ a po něm „kýbl“ a „pitlík“. Do jednoho seznamu se také připletla Felicie, kterou přijely na kontrolu tábora pracovnice hygieny.
      Závod byl také narušen nezodpovědným chováním vos, které poštípaly několik závodníků, když se jim podařilo proběhnout přes toto vosí hnízdo. Závod byl na chvíli přerušen a doplněno výstražné značení.
      Nezávodící vyráběli korálové závěsy pro čajovnu. Trochu se s tím mazlili, a tak museli být upozorněni na možnost ztráty těžce dobytých bodů. Pak už to šlo a večerní sezení v čajovně proběhlo už za novým korálkovým závěsem.
      Hygienická Felicie nepřivezla jedinou návštěvu. Když spokojené pracovnice hygieny po ochutnání rajské z naší kuchyně odjely, přijeli nás fotit z Mozaiky. Dlouho se ale nezdrželi, protože je čekaly ještě další tábory.
      Po poledním klidu propukla táborová olympiáda. Na stožár u klubovny byla vytažena táborová olympijská vlajka ( dodělaná Gadžem těsně před propuknutím her) a hry mohly propuknout: Soutěžilo se v hodu sirkou, skoku s kufrem, slalomovém běhu s pingpongovým míčkem na lžíci v ústech a v kosmické disciplině zvané blbárna.
      Soutěžící se snažili podat co nejlepší výkony.
      Odpolední program trochu narušil odjezd Honzy Š. do náchodské nemocnice s alergickou reakcí na vosí bodnutí. Tam si ho nechali. Jen se auto vrátilo do tábora, jelo se znovu. Veronika si při lovu balonu šlápla na střep a frčelo se do šití. Stavili se také za alergikem, který si už bez vyrážky lebedil na lůžku bílých peřinách a čuměl na bednu.
      Po večerce proběhla ještě krátká noční hra v podobě sčítacího závodu. Vzhledem k značnému počtu menších dětí, byly počty dost jednoduché a pouze v oblasti přirozených čísel / kladných a celých), ale i tak někteří došli k překvapivým výsledkům. Podle Faráře to bylo zapříčiněno nevhodnou aplikací trojného diferenciálu a trojrozměrných matic s imaginárním číslem. Spíše to ale zavinilo vynechání některých čísel a trochu i strach. Nikdo se neztratil a tak se mohlo a šlo se spát.
      Porada vedoucích byla kratičká. Příprava na zítřek proběhla již během dne, kdy se vedoucí rozhodli, jak a co budou vařit mimo tábor. Také jsme se dozvěděli, že stavy instruktorů prořidlé díky vosám a střepu budou krátkodobě doplněny z místních zdrojů. Zaskočí Evička a …
      A tak se přečetl příběh „O starým legrutovi“, pokecalo se a šlo se spát.

      Pátrání bylo vyhlášeno po Popelce a indicie střevíček a ošatka byly umístěny v závodě. Na nástěnce pak visely tři oříšky.

Čtvrtek 17. července 2008

      Ranní stav počasí vypadal slibně, ale v táboře se děly věci. Především se na významných místech tábora objevily cedule s textem: „Karanténa nevstupovat“ „Unesl jsem vševěda a bažinu s kuchyní posunul o 5 vteřin v čase. Proto se nemusíte pokoušet komunikovat“ a „Neodejdete-li do 09.00 nechám vám zmizet fšechny!!! získané díly z vašich balonů“, všude pod textem byl podepsán Rumburak.
      Nejprve vrchní čarodějnice pískla budíček, táborníci vyběhli na nástupiště na rozcvičku a potom šli provádět hygienu. Prostě běžný obrázek. Přijel pekař a vyložil bedny s pečivem. Ty nejprve zmizely a pak se část znovu objevila spolu se čtyřmi kanystry na pitnou vodu. A někteří zaregistrovali, že bažina, kuchyně i budka hospodáře nejeví známky jakékoliv činnosti. Instruktorka Helenka navlékla na záda batoh.Čarodějnice se začala dostávat do obrazu a začala organizovat. Zjistili, že v jídelně jsou splněny jejich požadavky ze včerejška. Naložili to na káru a vyrazili z tábora. Druhá parta se vypravila vzápětí za nimi se zásobami v baťozích..
      Rozbili tábory u Artěku, jedni na východním a druzí na jeho západním okraji. Zorganizovali tábořiště a začali vařit. Jedna skupina měla v jídelníčku bramboráky, druhá skupina buřtguláš. K večeři byly v plánu párky na klacku, ale ty stihla jen jedna skupin. Na základně byl klid a mír. Bažiňáci vylezli z kuchyně a taky začali organizovat různé činnosti. Oběd vaří Gadžo: vepřovou kapsu s Nivou, opečenými plátky brambor a s velkou oblohou.
      Večer se zase celý tábor sešel na základně. Počasí docela vyšlo a akce tím pádem dobře proběhla.

      Hledaným objektem měl být Rumburak, který se hned ráno prozradil sám díky výhružným listům.

Pátek 18.července 2008

      Počasí lepší než obvykle, dokonce se ukázalo i sluníčko.
      Toho bylo využito k celotáborovému sanitárnímu dni. Tábor je v polovině, tak se to hodí. Přece jen nemusí očista po příjezdu z tábora ucpat kanalizaci.
      Po víčkové rozcvičce a po snídani nastalo velké prádlo, či spíše velké mytí.V lázeňákách se topilo od rána na plné pecky. Taky v hangáru se zatopilo. A skupinka po skupince procházela očistou. Myly se hlavy, kontroloval stav klíšťat na našich tělech a tak pod. Po umytí hlav se sušily vlasy. Dlouhé fénem, ty kratší pobytem v hangáru.
      Kdo se nemyl nebo byl umyt a měl suché vlasy, tak hrál hry, v jídelně se provozovaly ručprčky = ruční a výtvarné činnosti všeho druhu jak jsou známy z Babčina Klubíčka. Také se začalo pracovat na scénkách k táboráku.
      Každý oddíl si podle stavu okostýmování svých členů připravoval divadelní scénku k sobotnímu táboráku. A že taková činnost je náročná bylo vidět na různě rozhozených skupinách: na stáni, u táborového kruhu, na hřišti. Skládaly a pilovaly se texty, zkoušely se pózy i celé scénky. Prostě jako v kamenném divadle. Vzhledem k možnosti konkurence opisovat, každý oddíl se snažil najít si přiměřené soukromí. Až na několik málo výjimek se do divadla zapojili všichni táborníci.
      Po večeři byla čajovna pro nejmladší skupinu. Ostatní sportovali, psali dopisy a provozovaly jiné zábavy. Také trochu drbání. .
      Jako postava k hledání byl vybrán Rákosníček a k jeho určení bylo nutné zapojit Enigmu a prolomit číselnou šifru.

Sobota 19. července 2008

      Počasí nic moc a tak byla rozcvička trochu klidnější. Pokusil se ji trochu rozpohybovat Gadžo tím,že pustil hudbu, ale moc to nepomohlo. Jenom Helenka se lekla, že je v táboře máma.
      Po snídani začal program proti jiným dnům trochu volnějším tempem. Začalo se písmenky. Po vyhledání v lese dostal závodník čas a měl složit slovo. Trochu se to komplikovalo počtem nalezených písmen. Když se někomu podařilo z 10 najít pouze 2, pak už nezbylo než jenom hádat. Jeden závodníček to navíc spletl a vymyslel k písmenkům slova a bylo to.
      Po obědě a poledním klidu, který strávili někteří zase v čajovně, se rozjela náročná soutěž v navigování slepce pomocí vysílačky po překážkové dráze. Bylo to efektní. Farář s pomocníky použily pruhovaných válečků a vytvořili náročnou trať. Přesto soutěž proběhla rychle a oddíly se mohly věnovat ve zbylém čase nácviku.pohádek. Rozlezlí po okolí sepisovali, nacvičovali, trénovali, někteří se i trochu flákali.
      CTH je v plném běhu. Balony se plní, postaviček v koších přibývá. Gadžo začal připravovat další vybavení pro balony: zásoby, lano, plynovou bombu, člun, vesla, záchranné pásy a dokonce vrtule, motor a palivo pro zrychlení pohybu
      Na večer byl postaven táborák tak trošku ve stylu Krkonošských pohádek. Měl tvar houby. U táboráku se díky návštěvám sešli tři kytaristi :Luboš, Pepino a Šikula. Navíc program obohatila pohádková představení. U některých pohádek se objevili současné prvky: Honzovi byl ukraden mobil, kreditka, mluva oplývala i silnějšími výrazy. Ale i s prvky modernizace se scénky líbily.
      Hodinku před půlnocí byly poslední děti vyhnány na kutě. Za čtvrt hodiny potom proběhlo krátké hoplapo a šlo se spát.
      Postava dne: princezna Lada (se zlatou hvězdou na čele). Kdo dobře hledal písmenka, měl možnost z nich složit indicie.

Neděle 20. července 2008

      Ráno si pár jedinců provedlo individuální rozcvičku.
      Po tábořišti se potulovalo pár cizinců, Kačenka, Máca a Pepíno z příštího běhu si připravovali svůj tábor. Na bráně se objevilo něco málo návštěv. Od soboty se zapojil i Štěpán, který přijel na víkend ze služby. Aspoň trochu se zapojil, když už ho neuvolnili na celý běh.
      Dopoledne se hledala pohádka. Lítalo se po lese, hledala se písmenka a z nich se skládal název pohádky. Sem tam se taky narazilo na nějakou tu houbu nebo malinu. Některá písmenka se zatoulala a tak musela být nahrazena pomocí fantazie. Název pohádky : Sedmero krkavců.
      Po poledním klidu byl na louce za potokem turnaj v přehazované. Ti co nehráli, fandili, nebo využili volný prostor mezi stany a čutalo se, hrál se líný tenis nebo se proháněl opeřený míček, také chůdy přišly na řadu. Sem tam se hrály v jídelně společenské hry. Mrtňata obsadila prostor za stožárem, kde je k dispozici člověče nezlob se.
      Po svačině se stavěl vodovod. Vytáhly se trubky a proháněl se jimi pinpongáč. Spoje nesměly být vyztuženy ručně, takže mezerami často míček vypadl a musel se vrátit na začátek trubky. Závěrečný závod provozovali vedoucí a instruktoři. Šlo jim to stejně.
      Večer měli program v čajovně prostřední parta a pokračovali v bájích a pověstech. Ostatní řádili na place.
      Ferda Mravenec práce všeho druhu byl hledán na základě knihy otevřené za oknem bažiny, dvěma šátky s puntíky, ale bílými. Ještě se vyskytoval pes, ale ten spíš zaváděl, protože neměl správnou barvu a tvar. Navíc z knížek o Ferdovi není známý.

Pondělí 21. července 2008

      Ráno začalo víčkovou rozcvičkou. Potom už byl trochu fofr. Oblečeni do barviček vyrazili táborníci vyrabovat nejbližší obchod. Po špatné zkušenosti s malými zásobami v Miskolezích, vyrazily všechny oddíly k paní Vítové do Lhoty. Zdržely se tam dost dlouho a taky táborníci vykoupili všechno, co bylo k mlsu. Někteří se zásobili a namlsali tak, že z toho bylo trochu mrzení při obědě, protože každý požadoval malou porci. Vyskytli se i tací, že polévku chtěli zcela vypustit a druhého chodu jen na jednu lžíci. Zato v obchodě budou moci být doplněny poloprázdné regály čerstvým zbožím a paní vedoucí měla zase jednou slušnou tržbu.
      Vylezlo sluníčko a bylo využito k provedení fotodokumentace.Nejprve se nastupovalo v tričkách, potom v kostýmech. Co se týče oddílových snímků, bylo k dispozici fotografů dost, ale když se měl fotit štáb, tak se fotografů hrudě nedostávalo a fotil, kdo měl ruce a nohy. Nebo spíš jen volnou ruku. Odpoledne se běhaly štafety a po place skákali klokani, velbloudi a žáby,kolébaly se kachny,pobíhaly stonožky. Po svačině se vybarvoval krteček. Potom se hrálo člověče nezlob se a přehazovaná.
      Po skončení her se začal připravovat širák. Sháněly se plachty a celty. Po večeři se ještě chvíli volně sportovalo. Na nástupu po běžných procedurách se dohadoval, kdo kam půjde spát. Vzhledem k současnému stavu počasí ve střední Evropě dostali táborníci možnost se rozhodnout. Parta pod vedením Vodníka se rozhodla pro les u krmelce. S ní se vypravil i hlavas. Čarodějnice, Karkulka a Rumcajs se rozhodli sice pro širák, ale v bezpečném prostoru kousek od stanů u stožáru. Pár jedinců a těch, kterým to nedovolila felčarka šlo spát do stanu.
      Když se podařilo asi po hodině převalování všem usnout začalo se blýskat. Vypadalo to, že nás bouřka mine. Když se ale doba od zablesknutí k zahřmění začala krátit, dohodlo se ukončení pokusu a návrat do stanů. S lesními skřítky se táboroví domluvili vysílačkou a balilo se. K lesu vyjel Trabant aby vypomohl s bagáží. S naložením posledního kousku začalo kapat. Zatím co táboroví širáčníci nechytili ani kapku, ti lesní se před propuknutím lijáku schovali do jídelny. Tam si potom rozebrali spacáky a ostatní zavazadla a pod Farářovou pláštěnkou a Gadžovým parapletem se přesunuli do svých vigvamů. Za chvíli všichni spali. Jen několik vedoucích a instruktorů ještě gurindilo a potom chvíli hodnotilo v hangáru. Po půlnoci už bylo všechno osazenstvo v pelech. Taky liják a bouřka pozvolna skončily a kolem třetí hodiny svítil měsíc a na obloze bylo jen pár mráčků.
      Hledal se Pučmeloud z večerníčku o včelích medvídcích. K identifikaci sloužily: popěvek, sádlo a Pučmeloudův slogan: „Zase sádlo, zase sádlo.“
      Postavu nikdo neurčil

Úterý 22. července 2008

      Ráno po klasické rozcvičce a za tradiční zatažené oblohy vylepšené mimořádně nízkou teplotou vyrazil po svačině a nástupu Trabant na nákup a zadání výroby památečních fotek.
      Děti vyrazili do lesa na „čísla“. Hledali číselnou řadu od 1 do 8. Podmínkou bylo, že podpis od rozhodčího na stanovišti mohli dostat jen v případě, že měli předcházející čísla navštívena.
      Po vydatném klasickém českém obědě (vepřo-knedlo-zelo) se začátkem poledního klidu se spustil vydatný liják. Sice mraky vypadaly nevině, ale pršelo a pršelo. Celý polední klid strávili všichni zalezlí ve stanech nebo v hangáru. Skončil polední klid a s ním i déšť. Zvýšená vlhkost krajiny způsobila přesun programu do sucha jídelny. Prověřovala se znalost uzlů v uzlové štafetě a pod plachtou jídelny s ozývaly pojmy: ambulantní, dračí smyčka, zkracovačka a lodní smyčka. Po zlikvidování 160 koláčů k svačině se pokračovalo v uzlování.
      Potom vyrazily děti do lesa a ostatního okolí tábora na akci zvanou blokáda. Na několika stanovištích se vydávají předměty, které mají být přeneseny na jiné stanoviště. Přesunu brání několik chytačů, kteří posly chytají a odebírají jim žetony.
      Po vysvětlení pravidel Farářem se na jeho frenetický výkřik : „Krleš“ vypravily účastníci takovým tempem a hru dále provozovali s takovým zápalem, že smutně konstatoval, že za jeho mládí hru provozovali s daleko menším zápalem. Rumcajs si posteskl, že ti haranti jsou zpropadeně rychlí a mají výdrž a odložil mikinu a vrátil se na stráň pokračovat ve hře. Na kluzkém terénu před kuchyní se podařilo jednomu chytači dosáhnout úspěchu pouze za cenu smyku, pádu na blátíčko a díky skluzu v délce asi dva metry. A šlo se kopřivami, vodou, blátem a jiným rampelím.
      Protože všichni dalo do hry maximum, přišlo po akci zasloužené volno k zahlazení šrámů, převlečení se a náboru nových sil v podobě večeře. Po večeři šla mrňata do čajovny a starší relaxovat. Blokáda dala zabrat.
      Postava v pátrací relaci byl kuchař Jiřík ze Zlatovlásky a indicie v šifře „velký polský kříž“ : had (had), ryba ( ryba ) a mravenci ( mravenci ).
      Úspěšní byli Rumcajsovi.

Středa 23. července 2008

      Ráno bylo polojasno a koruny stromů se kývaly v nárazech větru. Tomu se podařilo dostat i na tábořiště a několikrát pěkně rozvinout vlajku.
      Po rozcvičce s víčky, která měla dvě fáze: jednu z kbelíku s pokřikem a potom ještě dodatek z bažinových zásob, nenápadně rozhazovaný Bohoušem, Farářem a Gadžem do vysbíraných míst. Našlo se i pár jedinců, kteří víčka sabotovali a zůstali ve stanech. Ty se podařilo vyhnat pokřikem:“ Kbelík sem, dostanou hrníčkovou spršku na hlavu.“ Potom už jen dělení na starší poutníky do Josefova a Jaroměře, mladší partu pro Babiččino údolí a zbytek marodů.
      Do Jaroměře to vedl Farář. Nejprve nádraží Česká Skalice, vlakem Jaroměř , železniční muzeum, pěšmo pevnost Josefov, kde jsou v plánu kasematy. Potom jaroměřské náměstí a cesta domu. Za průvodce mají jaroměřáky Evičku a Pavla.
      Ratibořickou partu vede Vodník a mají v plánu projít sady k zámku, parkem po červené k mlýnu, na Staré Bělidlo, ke splavu a po zelené přes Vestec a Nouzín se vrátit. Počasí vypadá slušně.
      Ratibořická parta prošla stanovenou trasu a kolem čtvrté se ohlásila, že je na postupu domů. Dostali za úkol, trochu se ještě zdržet a tak dorazili k 6 hodině.Byli značně ucabrtaní a sem tam nějaký ten puchýř.
      V Jaroměři to probíhalo u větších obdobně. Začalo se železničním muzeem, následovalo procházkou Masarykovými sady, následovaly kasematy, utrácení v Josefově a na jaroměřském náměstí. Potom se šlo na nádraží a cestou byly navštíveny záchodky na koupališti a shledány na dobré úrovni.
      Na túru vyrazilo 32 lidu ale vrátilo se 29. Ukázalo se,že mládež není zvyklá chodit a neví, jak se na takovou túru vybavit, hlavně obout. Navíc Sandra nedávala pozor. po návštěvě kasemat si za pochodu snad něco četla, šlápla do díry a zvrtla si nohu. Trabant byl tím pádem využit coby záchranné vozidlo a dopravil ji ještě s jednou putovnicí se špatným obutím a bolavým kolenem do tábora. Ještě Verča se svezla s Evičkou, aby se stihl vytáhnout steh. Ostatní se dostavili značně ušlapaní současně se soumrakem. Večerní program pak byl ve znamení likvidace puchýřů, očisty a relaxace.
      Kolem jedenácté se konaly v táboře a jeho okolí manévry za účelem odchytu narušitelů pokojného táborového života. U stožáru zanechali drzou výzvu, potom za hranicí tábora vydávali příšerné skřeky a stříleli z poplašňáku nebo něco v tom stylu. Trestné komando: Farář, David, Slávek, Martin a Honza je ale nedostihli, protože znalí místních poměrů vzali roha. Gadžo měl štěstí, když se potmě potuloval táborem, že Evička neměla nic v ruce. Jinak by to po něm při setkání hodila. Zítra ale…..
      Na noc zůstal tábor ve tmě. Měsíc nevyšel a tak si hlídky užili.
      Postava se nehledala, protože byl celodeňák.

Čtvrtek 24. července 2008

      Počasí jako obvykle, nic moc.
      Ráno pro velký úspěch víčková rozcvička. Vzhledem k únavě, hlavně vedoucích, bylo rozhodnuto použít volnější program a zaměstnat hlavně děti a jejich fantazii.
      Při raním nástupu Farář obšírně vysvětlil, co to je být světovým návrhářem oblékání. Zmínil se o předních firmách jako jsou Dior, Versače a další. Potom byl jako pracovní materiál doporučen papír s libovolnou možností spojovací techniky: jehla a nit, lepidlo na všechny způsoby, sešívačka atd. Naznačilo se, k jakému účelu bude model sloužit. Byly vyloučeny úsporné modely jako plavky, vypuštěny modely nahoře bez apod. Každopádně se nepředpokládalo navrhování pracovních oděvů. Zdravotnice dodala materiál, po táboře nastala sháňka po krejčovských proprietách, hledaly se kvalitní nůžky, metry. Taky lepidla apod. A pak zapracovala fantazie a před polednem bylo možno uspořádat módní přehlídku.
      Po obědě se v lese hledaly očíslované obrázky. Musel se obrázek najít, určit co představuje, zapamatovat si jeho číslo, dojít do tábora a nahlásit ho rozhodčím. Ukázalo se, že to není tak jednoduché. Určit předměty, hlavně dát jím správný název, správně přečíst a hlavně zapamatovat si číslo a při běhu do tábora ho nezapomenout. Také byl jeden výjezd do náchodské nemocnice s naraženou nohou. Naštěstí nebylo zjištěno žádné větší poškození, jen pořádná modřina.
      Pak už následovaly běžné táborové zábavy. Pro nejmenší pohádka v jídelně, sportování na place, ručprčky v jídelně. V šikovném zacházení s barevnými PET lahvemi se vyznamenal Rumcajs, kterému se podařilo vytvořit několik ukázkových kytiček. U Babči se pracovalo na opravách táborového vybavení a na smajlících. Trochu se zkomplikovalo dobarvování. Tak jsme na to pozvali odborníci, která nakonec produkci vzala domu dosušit a domalovat pomocí vlastních štětečků, protože ty táborové se ukázaly nic moc.
      Po večerce vyrazil z tábora noční had. Při sestavování byly i slzičky.Se zavázanýma očima, seřazeni od nejstaršího po nejmladšího na konci se přesunovali po cestě z tábora a po silnici k Miskolezům a dál po červené. Na silnici se pak články hada začaly postupně odtrhávat a po rozvázání šátku se vracely do tábora. Ti první dobíhali jednotlivě a s radostí v očích .U starších dam se projevovala touha po kolektivním strachu a čekaly na sebe. Skončili jsme bez problému.
      V důsledku akce místních puberťáků jsme se rozhodli neosvětlovat tábořiště a akční komando pod Františkovým vedením strávilo nějaký čas v léčce, ale noc proběhla bez excesů. K ránu dokonce svítil měsíc nacházející se v první čtvrti. Svítil sice přes mraky, ale přes velice tenkou vrstvu.
      Dnes byl den ševce a loupežníka Rumcajse. Jako indicie posloužily žaludy, bambitka, klobouk a verpánek na obrázcích obrázkového závodu.

Pátek 25. července 2008

      Po ranní přeháňce se začala oblačnost protrhávat. S budíčkem už bylo jasné, že nás čeká konečně pěkný den. Teplota šla rychle nahoru, táborníci se nechali Farářem vyhecovat ke společné taneční a gymnastické rozcvičce. Potom následovala snídaně a odchod k hospodě Větrník, kde byl sjednán sraz z jednotkou profesionálních hasičů. Do tábora si s technikou netroufli zajet pro případ, že by jim to pískli.a oni museli rychle vyjet.
      Každopádně byla ukázka i beseda na vysoké úrovni. Děti si vyzkoušely oblečení, nafukovací lehátko na přenos raněného, podrobně si prohlédli malý i velký požárnický vůz a seznámili se s jeho možnostmi. Zájem byl velký, poplach posádce nepískli a tak se tam besedovalo skoro dvě hodiny.
      Po návratu do tábora a po svačině se kolem stožáru začaly odvíjet závity tak zvaného Rubika. Nejprve se vytvořil kruh hráčů držících se za ruce. Ten se začal smotávat do spirály, kterou stále utěsňoval. Potom se všichni v hadovi pustili, dali ruce nad hlavu. Na povel se zase chytili, ovšem vyměněné ruce znamenali zádrhele, které bylo nutno rozmotat, aby z držících se vznikl kruh. Většinou to dopadne tak, že vznikne propletenec několika kruhů. A tak se přes Farářovu snahu i stalo.
      Odpoledne se rozběhlo ve znamení hry Poznej mě. Vedoucí seděli v les a děcka k nim chodila a různě se dotazovala, koho představují. Měli určit o koho se jedná. A potom se pakovalo, uklízelo. Gadžo a Babča byli na posledním nákupu. Taky byli vyzvednout fotky a tam nastal malér. Od každé vybrané fotky nebylo jich na počet hlav, ale jen jedna. Babču málem kleplo a Gadžo při hledání informací, kde je nejbližší fotolab sebou na náměstí ve Skalici tak nešikovně švihl, že rozbil brýle a taky svoje koleno a od brýlí si rozsekl obočí a pod okem, což mu vyneslo tři mašličky. V podvečer Babča spravovala stany, děti balily a bažina dělala pořádek a chystala věci a papíry na předávání na Domašov a dalšímu běhu.
      K večeři se opékaly buřty a jako zákusek na závěr upečené buchty , na které nám jedna z posledních návštěv přivezla z Červené Vody borůvky.
      Při nástupu bylo velké hodnocení. Nejprve hra, potom pořádek ve stanech, oddíly si podle pořadí v CTH rozebraly dorty. Na ukončení se stáhla vlajky, Po zateplení (dlouhé rukávy a nohávy) se šlo k táboráku. Hranice byla přikryta plachtou. Po jejím sundání se objevil táborový oheň. Jeho tvar byl fantastický : balon s košem. Po krátkém úvodu a rozdání svíček byl zapálen. Ohněstrůjce čekala perná chvilka. Byl tu problém, zda plameny z balónového koše budou dostatečně vysoké, aby zapálily i vlastní balón, Nakonec po pořádné dávce kouře a páry se objevily plameny a byly dost vysoké. Pak si účastníci zapálili svíčičky a následovala iluminace. Hodně plamínků zářilo u kuchyně a kolem stožáru, pár u zdravotky a porůznu u stanů. U ohně jich tentokrát bylo jen pár a dál od táborového kruhu, protože hranice pěkně hřála. Zpívalo se do jedenácti. Konec nám znepříjemnili zase místní chuligáni pravděpodobně ze Chvalkovic, protože utekli tím směrem. Na ostatních směrech jsme měli hlídky,
      Vedoucí a kuchyně ještě chvíli hodnotili a pak už se pozhasínala všechna světla mino umývárny a šlo se spát.
      Hádala se malá čarodějnice podle slov ukrytých v šifře a nikdo ji neurčil.

Sobota 26. července 2008

      Budíček zazněl o něco dřív, aby se stačilo dobalit a připravit zavazadla do 8.00 h. Těsně před osmou dojel odtahový vůz, který připojil návěs a vyrazil kolem deváté do Červené Vody. Vezly se tam věci pro domašovský tábor a s tím i zavazadla.
      Na Větrníku probíhaly běžné závěrečné činnosti: úklid, čištění a kontroly stanů, opravy a výměny celt, hrábě. Jako obvykle se zjistilo, že někdo místo na zuby čistil pastou stan, ve dvou stanech se na celty nějakým záhadným způsobem dostaly temperové barvy, které jako na potvoru nechtěly jít dolu. Pod některými postelemi byla hluboká podestýlka papírků od mlsot. Vedoucí a instruktoři byli nervózní, čas se jim zdál zastavený, těšili se na autobus a s ním i na zasloužený odpočinek, očistu doma atd.. Hlavas a ostatní bažiňáci, kuchyně a hospodárna připravovali prostory pro další běh a přesto, že měli fůru práce hotovu od včerejška, tak se jim zdálo, že čas běží jak splašené stádo.
      Babča telefonem naváděla některé rodiče na základnu. Šlo to díky značkám u zrcadla dosti dobře. Těch „30 km“ a „1,5 t“ tam docela svítí. Tak se nástupiště začalo zaplňovat auty. Rozdaly se fotky, zdravotní dokumentace, taky byly snědeny vyhrané dorty. Předčasný oběd a nástup už znamenal jen definitivní tečku. Pohádkové bytosti na svých balonech zdárně odletěly zpátky do pohádek, protože všem čtyřem oddílům se podařilo sestavit balony a několika i dovybavit. Výsledková listina svědčí o značné vyrovnanosti oddílů. Auta směr Brno a Praha odjela.
      Přijelo pár aut z „Windcity“ a začalo se předávat. Pak se objevil autobus, šikovný pan řidič zajel až do tábora a vyklopil novou partu, tentokrát kovboje a zálesáky. Prý taky indiány, ale těch moc vidět nebylo. Po vyklizení autobusu se hned začali nakládat pohádkáři. Šlo to celkem rychle a tím pádem se mohlo odjet podle plánu. Také zbývající „pohádková“ vozidla postupně odjížděla. Po čtvrté hodině odstartovalo poslední: žlutý Trabant. Mezi tím už také přišla hláška, že autobus v pořádku dojel, že zavazadla byla až na jedno rozebrána, že se někde toulá jeden spacák. Pro zavazadlo se vzápětí vrátili rodiče, kteří z radosti, že se jim vrátila ratolest ji popadli a odvezli domů nakrmit a vykoupat. Doma konstatovali, že nemají co dát do pračky.

Takže tábor skončil a nashledanou za rok.

Větrník 2008 - I.

| 1 |



Zpět