Novinky a akceLetní táboryOn-line kronikaVětrník 2010Větrník 2009Domašov 2008Větrník 2008 - II.Větrník 2008 - I.Větrník 2007Domašov 2007Větrník 2006Domašov 2006O skupiněFotoarchivVideoarchivTáborové základnyKontakty a odkazyBůřovciVětrníciPionýr

Zasílání zpráv na e-mail

PS Hraničář » On-line kronika » Domašov 2008

Cesta kolem světa za 80 dní

Přečtěte si naši on-line kroniku Domašovského běhu. Letos cestujeme kolem světa za kratší dobu než je 80 dní. Přijďte svým čtením cestovat s námi.

Sobota, 9. srpna

Dnes jedeme domů. Dobalujeme poslední věci, jdeme na poslední snídani a na poslední nástup. Na něm každý dostane památeční glejt. Na závěr vlajková četa stáhne vlajku! Potom už jen loučení. Ano, i takto krátce lze popsat naše poslední dění na letošním táboru.

Táboru tříkrát huráááá a za rok AHOOOJ!!!

Pátek, 8. srpna

Ach to počasí. Celý tábor máme pěkně a poslední den musí pršet! No co! Udělámé Bingooo! Tato hra do deště nikdy nezklame. A hlavně výherce, na které čekala sladká odměna!

Po  obědě přišal čas poslední hry letošního táboru. V lese bylo osm stanovišť. Každá expedice měla jedno a to musela ubránit. Před čím? Před ostatními expedicemi. Každý měl za úkol bránit a navíc útočit. Na začátku každá expedice dostala 400 hodin. A těch se musela zbavit. Proto každá expedice bránila své územíčko a dotírala na území druhýh. Odhodlání pozměnit své konečné umístění v letošní celotáborové hře bylo neskutečné. Snad za pouhých deset minut byla hra dohraná. Děti běhaly jako o život. Naštěstí. Začalo nám totiž zase pršet. Ale protože hra byla už dohraná, nikdo nikterak vážně nepromokl. Pro letošek je dobojováno! Nebo ještě není....?

Skutečně není. Ještě jedna bitva. Bitva o missáka léta. O této akci se nemá cenu více rozmlouvat. Ať za tuto parádu mluví fotky(které budou na internetu)!

Je večer, expedice se scházejí u posledního táborového ohně, než se ale oheň rozzáří, tak provedeme slavnostní akt - iluminace. Sám Willy Fog rozdá svíčku s plamínkem dvoum nejmladším táborníkům, kterými jsou Jindřiška a Kuba,kteří rozdávají dále plamínek svý kamarádům. Po rozzáření celého tábora, každý odnese svůj plamínek tam kde mu bylo nejlépe - jedlíci ke kuchyni, dále pak ke stožáru, ke stanům atd.
 Ted už nám nebrání nic v tom, aby naši stavitelé zapálili slavnostní oheň. Po rozzáření táborového kruhu bylo vyřčeno pořádí celotáborové hry, kterou letos vyhráli světle zelení alias ŽABAŘI. Po vyhlašení přišli na řadu gratulace loučení a slzy.    

Každý, kdo dnes přišel k ohni, měl ojedinělou možnost vidět parádní oheň. Létající balón, na který byl i žebřík nízký! Naši řemeslníci si dali velice záležet a cíl byl famózní! Tak velký a pěkný oheň jen tak už neuvidíme.

Čtvrtek, 7. srpna

Umím v ruce držet sekeru? Umím pracovat s mapou? Umím uzle či morseovu abecedu? Umím se vyznat v mapě? Správný táborník by měl! A právě těmto dovednostem byla zasvěcena dnešní dopolední hra. Po lese a táboře bylo 16 stanovišť. Každé u dětí zkoumalo jinou dovednost. Děti tentokrát neběhaly jednotlivě, ale naráz. Prostor byl velký, tudíž nebyl problém. Navíc v této hře nešlo o první tři umístění. Kdo si co u jaké disciplíny vybojoval, to také dostal. Tyto peníze si vydělal hlavně proto, protože právě dnes měl poslední možnost získat nějakou funkci. A hlavně každá expedice potřebovala získat svého admirála. To jest funkce nejvyšší a potřebná pro závěrečnou fázi naší celotáborové hry.

V tuto chvíli má každá expedice svého admirála. Hurááá!

Odpoledne náše expedice čekal nelehký závod. Dostaly do rokou buzolu a azimut a musely jít hledat, co jím osud do cesty připravil. Jak pro malé, tak i pro velké velká a hlavně praktická zkušenost. Konečně všichni zjistili, na co to v praxi je. Hra ůetos měla svou premiéru a u mnoha lidí si získala své místo. Kupodivu i u těch, kteří se netrefili a místo přesného místa chodili jen tak po lese, protože se ztratili :).

No a večer? Každé dítě ví, že dnes bude oheň a pak.... Stezka odvahy! Ano, ta stezka, kde deti brečí strachy, čekají na kamarády a snaží se dělat hrdiny dne! Nemějte strach! Děti i dospělí se bály, bojí a bát vždy budou. Přeci jen tma je tma! A naše strašidla?

  • Bledá dívenka na houpačce.
  • Bílá paní, která utěšovala neutišitelné.
  • Pán křoví
  • Létající talíř
  • Pán lesů
  • Osvícený Kříž a tichý šepot modlidby v latině

Ale nebojte se. Děti se na stezce bály, ale pak si měly celý večer o čem povídat. A to jak malí, tak i velcí!

Středa, 6. srpna

Dnes ráno jsme se po hlavě všichni vrhli do zásadní bitvy. Hra jménem maršál a špión patří k našemu inventáři hodně dlouho a kupodivu stále baví. Je to divné. V této hře se neběhá, nebije, nehoní. Pouze přemýšlí a taktizuje. Možná i proto to děti tolik baví :). Tuto hru si užili všeci! Malí, velcí i dospělí.

Odpoledne nás čekal odhadový závod. Jednalo se o závod jednotlivců. V něm každý ukázal, jak dobré má své odhadovací schopnosti. Malí mají tento závod rádi. Ti velcí již nikoliv. Oni totiž vědí, že nevědí. V tomto závodě 80% starších pohoří. A proč? Protože nevědí, kde je sever. Neodhadnou počet šišek na homadě, nebo výšku stožáru. Malé děti nad tím tak nepřemýšlí a tak s úsměvem dobíhají do cíle. Proto u dětí hraje hlavní roli poue čas :). Ale nemluvme pouze o dětech. I vedoucí mají problémy. Někteří dokonce nehváhají odhadnout výšku našeho 10 metrového stožáru na dvacet, ba dokonce i 30 metrů!

Úterý, 5. srpna

Úterní den byl zapeklitý a plný překvapení. Děti ani oddíláci se dnes ani na chvíli nezastavili. Snad také proto byl hned po odpískání večerky klid jak nikdy před tím, protože všichni zalehli a usnuli jak nemluňata.

Dopoledne jsme začali odhadovým závodem, kdy jednotlivci běží tratí, na které na stanovištích odhadují délku klacíku, počet šišek na hromádce, počet lidí na táboře, váhu balíčku s cukrem... a tak.

Kdo zrovna neběžel na odhadové trati, bavil se mezioddílovými činnostmi. Dnes se střílelo ze vzduchovky, hrál maršál a špion, v lese stavělo hradiště a tm. modrý oddíl stavěl na večer táborový oheň.

Hned po poledním klidu byla vyhlášena "rychlovka" (hra netrvající déle než čtvrt hodiny). Oddíly se rozeběhly do lesa, kde hledaly kousky puzzle s táborovým logem a pak jej v jídelně sestavovaly.

Dnes jsme také hráli jednu z nejoblíbenějších táborových her "Bitvu u Sudoměře", která se však v rámci zakomponování do celotáborové hry dnes jmenovala "U osaky". Tábor byl rozdělen na dvě poloviny a každé polovině byly svěřeny čtyři oddílové vlajky. Úkolem těchto dvou týmů je pak ubránit své vlajky, popřípadě ukořistit vlajky druhému týmu. Životem pro každého válečníka je pak barevný fáborek na rameni, který si při hře musí chránit před soupeři.

Přišli jsme do tábora a jen co jsme se stihli napít, byla vyhlášena další hra. Všechny oddíly se vydaly do lesa a ze startovní čáry jednotlivý hráči vybíhali do třech ponořených korábů, odkud sbírali po jedné bankovce a donášeli je zpět ke svým expedicím. Je to hra hlavně o běhu a vytrvalosti.

K večeři nám kuchty za náročný den uvařily rýži s masem na čínský způsob. Mnoho táborníků si dnes šlo po namáhavém vysilujícím dni přidat.

Večer byl táborák, který připravil modrý oddíl. Při zapalování ohně pro nás modří nacvičili krátkou scénu o Eyptské královně a faraonovi, který byl nakonec upálen v pyramidě. Musím se zmínit, že jsem jako jeden z hráčů na kytaru dnes zažil nejpříjemnější táborový oheň. Táborníci naslouchali táborovým písním a hezky zpívali, byla parádní atmosféra a všichni jsme si to moc užili.

Aby toho dnes nebylo málo, po ohni byla vyhlášena noční hra. Už to nebylo žádné náročné běhání. Hrály se bludičky. Táborníci chodili po louce k bludičkám, u kterých odpovídali na jejich otázky. Např.: Jsou Sup a Pablo sourozenci?, Kolik popelnic je na táboře?, Jak se jmenuje jménem Tříska?.

Kdyby se dnes do tábora vydali zloději, ukradli by nám jistě i celty od stanů. Spali jsme jak polena a byl bych se i vsadil, že usnula i hlídka.

Pondělí, 4. srpna

Program dnešního dne byl poměrně pestrý. Hned dopoledne nás čekala Olympiáda. Čtenáře, který už sleduje naši kroniku od začátku, jistě napadne, že již jsme jednu Olympiádu na táboře měli. Tentokrát se ale jedná o utkání v "blbáckých disciplínách". Těmi byly například: skok dozadu, Králická blbárna (15x se zatočit kolem špalku a pak běžet schodit tágem hrníček ze stojánku), cesta se slepeckou holí apod.

Odpoledne se hrála oblíbená Pevnost Boyard, kterou není třeba příliš vysvětlovat. Oddíly putují po stanovištích, na kterých za splněné úloly dostávají indicie a hádají heslo. Za správné heslo pak bažina poslala expedici na místo, kde byl ukrytý poklad.

Tábor dnes také zažil několik hodin absolutního klidu, když byl kolem desáté hodiny ranní vyhlášen celotáborový mlčoch. Několik jedinců vydrželo až do večeře, jiní se prokecli během několika málo minut. Celkově byl ale tábor tak nějak tišší. Zvláštní atmosféra byla hlavně u dopolední svačiny, kdy ještě téměř všichni mlčeli a v jídelně bylo tedy ticho jak uprostřed lesa.

Zbylý odpolední čas jsme vyplnili soutěžením v turnajových disciplínách - přehazované, vybice a fotbale.

Neděle, 3. srpna

Celodenní putování

Dnes ráno nebyla rozcvička. Důvod byl prostý. V plánu byl celodenní pochoďák. Proto jsme hned po ránu vyfasovali od našich milých kuchtiček a kuchtů balíčky se stravou na celý den. Jediné teplé jídlo, které nám v sobotu spadlo do žaludku (přímo „do ledvin“ – jak by řekl Kája Mařík), byly vepřové řízky k večeři, které dostaneme po našem návratu. Z pohledu oddílového vedoucího je to dost významná věc. Jakmile svým svěřeným dětem oddílák oznámí, že „masaři“ (slangový výraz táborového hospodáře) přivezli málo masa a řízků je jen pro prvních padesát příchozích táborníků, dají se do rychlé chůze i ti nejznavenější pěšáci. Zvláště, když náhradou za chybějící maso slíbíte čočkovou kaši s okurkou. Ale nutno podotknout, že celodeňák proběhl nevídaně hladce, nenašel se mezi námi žádný odpadlík, který by se nechal nést na ramenou a fňukal nad dlouhou cestou. Ocenili jsme zvláště výkon Jakuba H., který letos půjde do první třídy a do tábora došel mezi prvními.

A teď tedy k vlastní cestě.

Autobus nás dopravil do Karlovy Studánky – lázeňského města v srdci Jeseníků. Odtud jsme stoupali údolím řeky Bílé Opavy (údolí, které bylo v minulých letech zdevastováno orkánem). Po překonání několika mostků, schodišť a žebříků, po kterých jsme zdolávali srázy říčního údolí, splavy a tůňky, jsme se dostali k chatě Barborka, odkud už je to jen dva kilometry na vrchol nejvyšší jesenické hory – na vrchol Pradědu. Mnozí z nás se podívali i na rozhlednu, která je umístěna na vysílači. Zajímavostí je, že ačkoliv sám Praděd měří pouze 1491 m, vysílač má metrů 146,  takže se jeho nejvyšší bod nachází výš, než vrchol naší nejvyšší hory - Sněžky.

(Poznámka: tábor o osmdesáti dětech a dvaceti vedoucích tu neprochází moc často, proto není divu, že mrazák s nanuky po našem odchodu zůstal téměř prázdný).

Z Pradědu jsme se vydali na nejstarší turistickou chatu Švýcárnu a od ní po modré značce kolem vysokého vodopádu směrem k našemu tábořišti do Domašova. Celá štace měřila cca 23 km. Na cestě nám několikrát obloha připomněla, že máme v batůžkách pláštěnky, ale vesměs to bylo pouze takové májové polechtání.

Nutno podotknout, že večer řízky dostal každý a všichni tedy měli parádní odměnu za výdrž na nelehké hřebenovce. V pondělí bylo pět nejmenších táborníků za sobotní den vyznamenáno diplomem za celodenní pouť.

Celodenní výlet je skvělou příležitostí, kdy mají táborníci větší možnost se více seznámit. V táboře se tak sice také děje, ale v neustálém běhu soutěžních her je to přeci jen trochu složitější než na dlouhé pěší cestě, na které je ta nejlepší příležitost prohodit pár slov a nahlédnout více mezi sebe.

Sobota, 2. srpna

Koupání, koupání a zase koupání. Tak toto bylo heslo sobotního dne. Podobně, jako tomu je jakýkoliv jiný rok, tak i letos byla sobota zasvěcena kompletní deratizaci bakterií na našich dětech. Pravda, nějaké to klíště bylo nalezeno a okamžitě odstraněno. Byl však také jediný „problém“, na který jsme narazili. V průběhu koupání hrály mezi sebou naše expedice turnaje ve fotbale, vybíjené a přehazované. Tento program nám však přerušil asi dvouhodinový déšť. Děti však nebyly vystaveny dlouhé nudě, v kryté jídelně zpívaly se Supem táborové písně a ty malé si zase s Drobkem malovaly. Jako končí noc a začíná den, tak i déšť přestal a byl vystřídán sluníčkem, které s upřímnou radostí přivítal celý tábor. Sluníčko naši radost zřejmě vyslyšelo a hravě si poradilo s vlhkem, který napáchalo předchozí počasí. Zpívání a malování okamžitě bylo vyměněno za míčové hry či pálkové hry.

Na fotbalovém hřišti se pomalu začali scházet fotbaloví reprezentanti z řad dětí. Na jejich tvářích byla znatelná nervozita. Báli se snad špatného počasí nebo snad malé porce na večeři? Kdepak! Věděli, že je za chvilku čeká zápas roku. Děti versus dospělí. Nutno říci, že se dětem nikdy nepodařilo vyhrát. Letos toto prokletí chtěly zrušit. A nezačaly špatně. Hned ve třetí minutě vypálil tvrdou ranou Kuba Malec a vstřelil tak úvodní gól zápasu. Vedoucí očividně zvedli svou aktivitu. Tvrdým a nekompromisním postupem se začal prosazovat Texis, jeden z našich klíčových hráčů ve vzduchu. Aktivita však byla silně utlumena druhým gólem dětí, který nekompromisně vstřelil Miki Polanský. Děti měly hru ve svých rukou. Rozhodčí z ničeho nic navýšil hrací dobu o celých dvacet minut. Po prostřídání na obou stranách se konečně začal prosazovat i lídr tohoto zápasu. Přihrávka na tělo, zpracování hrudí, klička a góóóól!!! Tak o takovémto gólu si obě strany mohly nechat ledajak zdát, nic takového k vidění nebylo!  Ale po tlaku dětí se vedoucí dostali do breaku, ve kterém Walda von Schumperc přihrál volnému Hybridovi, které nelítostným skluzem vsítil první gól dospělých. Tímto okamžikem nabrali dospělí nový dech. Zřejmě i proto, že Hybrid nebyl tím, od koho by se góly očekávaly. Nenasytnost, touha a i kapka vzrušení vedla tým obhájců k velkolepému představení. Jeden útok střídal druhý. Fotbalová euforie rostla. Oba týmy hrály o mnoho. Jeden o věčnou slávu, druhý o zachování dlouhodobé tradice. Vedoucí museli přitlačit. Ve hře bylo mnoho na to, aby připustili prohru. Bacha Hujer! Ozvalo se z lavičky dětí. To bylo také posledním výkřikem před davovým šílenstvím, které svou brankou přičaroval právě Hujer. Snad z nulového úhlu dal krásnou točenou střelou druhý gól dospělých. Na dětech bylo vidět zklamání. Jejich hra se sice začala zlepšovat a dokonce se i dostávaly do pěkných šancí. Nervozita však rozhodla. Jedna špatná přihrávka od brankáře nechala rozeběhnout, dnes neudržitelného, Hybrida, který svým třetím gólem mezi nohy brankáře rozhodl o výsledku zápasu. Ovace, běsnivé fanynky i slzy v očích. To vše přinesl třetí gól. Zbytek zápasu byl po odevzdaném výkonu dětí v rukou vedoucích, kteří si už spíše zápas vychutnávali a na konec po parádní akci také vstřelili čtvrtý a tím i poslední gól. Autorem byl Baker von Prague. Lob, hlavička, zpracování tělem, klička a lob přes brankáře. Srdíčko nezaujatého fanouška zaplesá. Letos to tedy byla dřina, děti nám daly hodně zabrat, ale i letos musely opět uznat naši sílu. Nechť tým vedoucích nikdy neprohraje.

Pátek, 1. srpna

Jako každý den i dnes jsme stávali v půl osmé. Dopoledne jsme si záhrali dlouho očekávanou Blokádu, která, dalo by se říct, byla očekávanou hrou na táboře. Hra se protáhla do oběda, na který jsme měli kravsky sup, časnakovy vul, knedlikovy bochanek a špinat - volně přeloženo - hovězí polévka, vepřové na česneku, bramborový knedlík a špenát. Odpoledne jsme si záhrali štafetovou obrázkovou soutěž po lese. 
Abychom mohli na večer připravit táboráka museli jsme vyslat děti do lesa na dřevo. Mezi tím jsme vztyčili stožár. 
Při večerním nástupu jsme bohužel trochu později vztyčili táborovou vlajku. Odebrali jsme se k ohni, kde nám zahrála a zazpívala známa rocková skupina AA DOWN. Jejímž předskokanem se stala známa modelka Karolínka. Po chvilce posezení u ohně provázené známou táborovou hudbou, nás čekala noční hra s názvem Sněhurka a sedm trpaslíků. Hra spočívala v tom, že děti byli vyslány do lesa, kde hledali sněhurku a sedm trpaslíků, u nichž plnili rozmanité úkoly.
Po této hře jsme si řekli dobrou noc.    

Čtvrtek, 31. července

Budíčeeek! Jedu na ty nohy! Jedu, jedu, jedu! Tak přesně toto slyšíme každé ráno. Po lehké rozcvičce, kterou si každá expedice připravuje zvlášť, byla povinná hygiena, snídaně a ranní nástup. Na něm se expedice dozvěděly dopolední program. Poněvadž právě překonáváme krutou Sibiř, rozhodli jsme se, že ji z části přeletíme a z části přejedeme v rychlých vozidlech. To proto, abychom se vyhnuli případným nepříjemnostem. Z toho důvodu jsme se pustili do výroby dřevěných kár a horkovzdušných balónů. Z programu, který byl původně naplánovaný na dopoledne, se stala zábava na celý den. Odpoledne jsme jeli závod na našich motokárách a večer jsme chtěli pustit balóny. Bohužel jsme zjistili, že námi navržené balóny neletí. Asi jsou příliš těžké. Dětem jsme to však ještě neměli odvahu říct. Budeme se snažit vyrobit nový balón z lehčích materiálů a jednou ho snad i vypustit. V každém případě se ještě krátce vraťme k našim kárám. Zajímavostí určitě je, že na jejich výrobu byly použity pouhé dva hřebíky. Zbylé spoje se musely řešit jinou alternativou. To se však také pak ukázalo při závodech. Tu upadlo kolečko, tu prkýnko, sedačka nebo i řidič. Zkrátka odpadlo vše, co šlo. Káry se pomalu rozpadaly a děti se velmi bavily. To je sranda, ještě, že v tom nemusím sedět já. Tak toto určitě procházelo hlavou nejednoho táborníka. Hlavní je, že všichni docestovali v pořádku a zdraví. Však také měli pořádný důvod. Šli spát pod širák, který jim den předem zhatilo špatné počasí. S klidem v duši můžeme říct, že celý den byl zdařilý a děti byly spokojené. Večer pomalu usínaly za lupání dřeva v hořícím ohníčku a za pozorování krásné noční oblohy. Nechť nás takovýchto nocí čeká co nejvíce.

Středa, 30. července

Probudili jsme se do slunného dne. Měl to být pro nás velký den - den, který měl udělat z chlapců Chlapy a z děvčat Ženy! Vařili jsme v přírodě! Proč hovořím v minulosti? Náš velký den nám totiž překazily dešťové kapky snášejíc se z prošedivělé oblohy. A co že si to v neděli vybojovali za suroviny? Mimo jiné - maso, cibuli, ocet, čočka, čaj, strouhanka, marmeláda, ale objevily se zde i netradiční suroviny jako například: prášek do pečiva či sáčky na led. S údivem můžeme konstatovat, že se skutečně některým expedicím podařilo z těchto surovin uvařit pokrm hodný našim chřtánům. Komu čest, tomu sláva... 
Vzhledem k tomu, že se na večer umoudřilo počasí, dovolilo nám to uskutečnit některé meziexpediční a celoexpediční klání. Za zmínění jistě stojí předávání zpráv na dálku, které expedice béžových a tmavě zelených pojala vskutku netradičně. Po večeří byl program doplněn o hraní na kytaru. Následovala hygiena, po níž jsme se v doprovodu večerky odebrali do spacáků.     

Úterý, 29. července

Dnešní ráno bylo na táboře trochu netradiční. Instruktoři ze světle zelené a tmavě modré expedice si připravili ranní rozcvičku. Protože se právě nachazíme na Blízkém východu, rozcvička byla zaměřena na výcvik afgánistánských bojovníků. Samozřejmě v humorném provedení. Po snídani, ke které jsme dostali chléb z medem, jsme se vydali "vyrabovat" nedalekou vesnici Domašov. Tam jsme plnili zadané úkoly, které měli vést k tomu, abychom poznali tuto vesnicu ve všech směrech. Po návratu nás čekala nezapomenutelná svíčková!!! Odpoledne jsme hráli hru jednotlivců s názvem "Slovní závod". Mezi tím než děti tento závod odběhali, plnili se meziexpediční a celoexpediční úkoly. Jako například vodní bitvu, bludiště, katapult atd. Po pestrém programu nejeden člen naší expedice přivítal chutnou večeři. Jak také jinak, že? Večerní nástup se i přes pokročilou hodinu konal ve slavnostním duchu, tedy v oblečení typickém pro 18. století. Zde jsme se dozvěděli výsledky našeho celodenního snažení, milým dárkem poděkovali naším kuchařkám za jejich velmi chutná jídla. Na závěr jsme hromadně přivítali nově příchozího instruktora Waldaufa von Schumperck a rozešli jsme se do našich ležení.  

Pondělí, 28.července 2008

Je tu ráno..., opět jsme se probudili do nádherného rána, bez jediného mráčku. Po snídani jsme si vyslechli olympijský slib, a poté se rozprchli na stanoviště plnit sportovní úkoly, mezi kterými nechyběl: skok daleký, vrh špalkem, podhmat, hod diskem, střílen ze vzduchovky atd. Unavení ze soutěží jsme se rádi vrhli na oběd (česnečka + vepřové na žampionech). Po obědě jsme se šli zchladit před poledním sluncem do řeky. Následoval celoexpediční hra s názvem Zhiň obře zhiň. Díky dobrému počasí jsme se celý tábor fotili v tričkách a hábitech. Na doplnění energie, nás čekala večeře v podobě rizota. Po ní nástup,kde byly zveřejněny výsledky z dopolední olympiády a odpolední celoexpediční hry. Pro děti byl připraven večerní oheň a první noční hra s názvem "Svíčkový fotball" Následně na to jsme se všichni uložili k spánku.     

Neděle, 27. července 2008

Po první společné noci, strávené na táboře, přišla první dopolední hra jednotlivců zvaná Kostky. Pokud děti zrovna neběhaly po lese, účastnily se meziexpedičních klání, mimo jiné v bludišti či hledání ztraceného pokladu. Po-té nás čekal vydatný oběd. Po poledním klidu si expedice vytvářely své expediční vlajky a názvy. Na večer oddíly čekala další hra, která neměla prověřit ani rychlost ani chytrost. Expedice si na šestnácti stanovištích vybojovávaly suroviny, z kterých budou vařit při středečním vaření v přírodě. Po večeři, kterou jsme si sami uvařili (buřty na ohni), nás už jen čekala hygiena a večerka...  

Sobota, 26. července 2008

V Červené Vodě se sešli první členové našich expedic. Autobusem se dostali do Jeseníku, kde nabrali své kamarády z Moravy a Ostravy. Další cíl cesty byl Domašov. Tam po našem příjezdů dorazil i autobus z Brna. Ostaní se dotrmáceli různě v průběhu dne s rodiči. Po zabavení stanů následovalo rozbalení věcí a seznámení se s nejbližším okolím tábora. Hry samozřejmě na sebe nenechaly dlouho čekat. Ve dvou hrách, které měly spíše seznamovací charakter, si expedice vyhrály libry, za které si následně mohly dle libosti vydražit dvojici vedoucího a instruktora. Po dražbě si expedice volily barvu a tedy i trička, která budou nosit při slavnostních nástupech a jiných příležitostech. Po chvilce volna byla odpískána první příprava na večeři. Nikoho nepřekvapí, že prvním našim jídlem byl "obyčejný" buřtguláš. Na to jsme celý den čekali :). Hodinu po večeři byl svolán slavnostní nástup u ohniště, kde byla zažehnutím ohně oficiálně zahájena naše letošní celotáborová hra "Cesta kolem světa za80 dní".

Domašov 2008 - Cesta kolem světa za 80 dní

| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 |



Zpět